S ohledem na situaci jde o výsledek slabší, ale rozhodně ne překvapivý nebo vyloženě špatný.

Ekonomice pomáhá především rostoucí spotřeba domácností, avšak její tempo zůstává umírněné ve srovnání s vývojem reálných mezd. Domácnosti si zřejmě dál – už od covidu – udržují vysoký sklon k úsporám a nyní k tomu mají i další pádný důvod. Tím je obava z inflace, respektive z tlaku na růst výdajů v příštím roce. Zdražování energií, ke kterému dochází už od začátku války v Perském zálivu, je na rozdíl od podniků zasáhne až se zpožděním. Zatím jen pocítily efekt dražších pohonných hmot, avšak mnohem významnější důsledky zdražování elektřiny a plynu jsou takříkajíc teprve na cestě.

Za celý letošní rok si ekonomika připíše nejspíš růst jen okolo 1,7 %. Je to výrazně méně, než napovídaly dřívější odhady, avšak pořád docela dobrý výsledek, který se bude odvíjet nejenom od spotřeby, ale také od exportu, respektive od výkonu průmyslu.

Výhled na příští rok zůstává velmi nejistý. Hlavní překážkou růstu bude nejspíš inflace, která v důsledku promítnutí vyšších cen energií překoná hranici tří procent a je otázkou, zda se zastaví pod čtyřkou. Logicky proto lze očekávat, že peníze k financování ekonomiky budou po celý příští rok dražší a měnová politika restriktivní. Pokud se ekonomice podaří růst alespoň o dvě procenta, bude to možné považovat za úspěch.