Čísla HDP jsou slabší, než indikovala měsíční data o produkci. Růst české ekonomiky ve druhém čtvrtletí mírně zrychlil z 0,2 % na 0,4 % mezičtvrtletně, stále však nejde o výrazně silné oživení. Meziroční růst HDP naopak zpomalil z 2,2 % na 1,9 %, nepatrně pod naše očekávání. Struktura růstu přitom ukazuje několik slabších míst, zejména ve spotřebě domácností a podnikových investicích do strojů a zařízení. Naopak pokračující růst investic do obydlí a infrastruktury společně se silnou exportní aktivitou představují oporu. 

Spotřeba domácností ve druhém čtvrtletí sice zrychlila na 0,5 % mezičtvrtletně, ale v první polovině roku rostla v průměru pouze o 0,4 % mezičtvrtletně. Tedy zhruba polovičním tempem oproti loňskému roku. To je překvapivé vzhledem k silnějším číslům z maloobchodu a stále solidnímu růstu reálných mezd a mírnější inflaci. Slabší spotřeba proto představuje mírné riziko směrem dolů pro letošní výhled HDP a bude důležité sledovat, zda za ní stojí vyšší tvorba úspor nebo jiné změny v disponibilním důchodu domácností.

Fixní investice naopak pokračovaly v solidním růstu, jejich struktura však zůstává méně příznivá. Oživení bylo taženo především investicemi do bydlení a infrastruktury, zatímco investice do strojů, zařízení a ICT po předchozích lepších výsledcích výrazně korigovaly. Investiční aktivita spojená s rozšiřováním výrobních kapacit tak zůstává slabým místem ekonomiky.

Růst HDP ve druhém čtvrtletí zároveň tlumilo výraznější vyskladňování zásob. To však nelze automaticky přenášet do dalších kvartálů. Vzhledem k jejich výrazně negativnímu kumulativnímu příspěvku v posledních čtvrtletích lze naopak očekávat, že zásoby mohou v dalším období růst HDP podpořit. Čistý export ve druhém čtvrtletí přispěl pozitivně, mimo jiné díky překvapivě slabému růstu dovozu. Překvapivě s ohledem na silný růst efektivní domácí poptávky (spotřeba a investice bez zásob).

Výraznější slabinou české ekonomiky zůstává produktivita práce – jak pro růst, tak pro inflaci. Při stále rostoucí zaměstnanosti a počtu odpracovaných hodin produktivita na pracovníka tedy roste meziročně mnohem mírněji než HDP a produktivita na odpracovanou hodinu dokonce meziročně klesá. To je důležité také z pohledu inflace. Růst jednotkových mzdových nákladů se sice pohybuje pod prognózou ČNB, kombinace slabé produktivity a stále solidního růstu mezd však pro jádrovou inflaci představuje přetrvávající proinflační tlak. 

Proinflační tlak může dále zesílit s ohledem na diskutované změny tarifního ohodnocení pracovníků ve veřejné sféře. Ten pravděpodobně vyústí v silnější růst mezd v příštím roce než predikuje ČBA (5,8 %) či centrální banka (5,7 %). Z pohledu soukromé sféry je patrný další mírný pokles podílu provozního přebytku na HDP, který lze chápat jako hrubý ukazatel „ziskovosti“ ekonomiky. V kontextu předchozí dekády však tento vývoj působí spíše jako normalizace po zvýšených hodnotách v postcovidovém období během energetického cenového šoku. A tak nutně nemusí představovat hlavní překážku stále silnému růstu mezd.

Současná čísla tak představují spíše nepatrné riziko směrem dolů vůči našemu výhledu růstu HDP kolem 2 % v letošním roce. Prognóza počítá ve druhé polovině roku se zrychlením mezičtvrtletního růstu přibližně k 0,6 %, což podporuje pokračující silná exportní aktivita a stavební investice. Naopak, slabší spotřeba domácností, utlumené podnikové investice do výrobních kapacit a vyšší tržní úrokové sazby představují riziko pro náš výhled. K tomu se přidává pokračující geopolitická rizika u cen energetických komodit, které představují riziko pro náš výhled na oživení české ekonomiky na 2,3 % v příštím roce.