Ten se snaží o optimalizaci nákladů v čase rostoucích cen energií a posilující zahraniční konkurence. Letošní pětiprocentní nezaměstnanost znamená nejhorší výsledek za červenec v posledních deseti letech. Současně je ale vidět, že dynamika propouštění přece jen pozvolna klesá.

Nejen že ve srovnání s loňským červencem je rozdíl v nezaměstnanosti už „jen“ půl procentního bodu, ale také ze sezónně očištěných dat plyne, že řady nezaměstnaných se rozšiřují přece jen pomaleji než dříve.

Ekonomice se rozhodně nevede zle, protože většina odvětví zaznamenává růst, takže trend omezování zaměstnanosti už ztrácí na síle. Na druhou stranu stále ještě probíhají strukturální změny, které díky rozvoji automatizace a postupně i AI vyžadují ke stejnému výkonu méně pracovníků.

Pozitivním signálem je rovněž to, že přibylo nových pracovních míst, i když i zde stále platí, že většinu tvoří pozice pro málo kvalifikované zaměstnance, navíc v regionech, kde je nezaměstnanost dlouhodobě nízká. Kde je práce, nejsou lidé, a naopak.

Nejvyšší nezaměstnanost je, jako už tradičně, v Karviné a Mostě, kde přesahuje desetiprocentní hranici. Na Praze-východ činí ani ne dvě procenta. A přitom právě v Praze je soustředěna skoro čtvrtina volných míst.

Co čekat dál? Nezaměstnanost na konci roku bude nepochybně nad pětiprocentní hranicí, kde skončila rok naposledy v prosinci 2016. Vypadá to velmi negativně, ale pokud se podíváme na statistiky, které nezahrnují osoby nehledající si práci, pracující v rámci brigád nebo neschopné nastoupit do práce, vypadá nezaměstnanost v ČR jako podstatně menší problém.

Je totiž jen lehce nad třemi procenty. A na tom se zřejmě nic nezmění ani na konci letošního roku.