Z pohledu vlády dává smysl diverzifikovat investorskou základnu o tuzemské domácnosti, což typicky vede k vyšší stabilitě financování oproti často těkavému zahraničnímu kapitálu. Aktuálně drží tuzemské domácnosti zhruba 3 % státního dluhu, což je zhruba evropský standard, ale například v Itálii je až desetina.

Primárním cílem vlády tedy není snížit náklady na financování dluhu. Zároveň však tento krok dává smysl pouze tehdy, pokud celkový náklad retailových dluhopisů nebude výrazně vyšší než financování přes standardní institucionální trh. Při pohledu na nabízené úrokové sazby se ale nezdá, že by tomu tak bylo.

Rizikem ale mohou být protiinflační dluhopisy, pokud by došlo k další – nyní nepředpokládané – inflační vlně. Jen pro připomenutí: přesně toto se stalo v letech 2021–2023, kdy i v důsledku rekordní emise protiinflačních dluhopisů (41,1 miliardy korun v lednu 2022) činily souhrnné úrokové náklady státu o zhruba 10 miliard korun více oproti tržnímu financování.

Z investorského pohledu jde každopádně o zajímavý doplňkový produkt – především pro konzervativní domácnosti, které preferují bezpečnou a stabilní investici. Nákup je přitom možný od jednoho tisíce až do tří milionů korun. Konkrétně protiinflační dluhopisy budou atraktivní zejména pro domácnosti, které mají stále v živé paměti nedávnou zkušenost s dvoucifernou inflací, a i proto se chtějí plně ochránit proti růstu spotřebitelských cen.

Tříměsíční Flexi bond dává smysl pro investory, kteří hledají relativně jistý výnos při krátkém investičním horizontu a jsou ochotni obětovat část likvidity (například v porovnání se spořicím účtem). Výhodou Flexi bondu, stejně jako dalších dvou typů Dluhopisů Republiky, je osvobození výnosu od daně z příjmů.