Začněme u Ifa, které i tentokrát dopadlo hůře než před měsícem. Nikoliv však v důsledku chmurnějšího očekávání německých podniků, ale kvůli méně příznivému hodnocení aktuální situace. Zvlášť vidět je to především u obchodu a průmyslu, kde došlo k pozitivnímu obratu především v chemickém průmyslu. Optimismus jednoznačně opanoval stavebnictví, zažívající silný boom.

Celkově se dá říct, že výsledky Ifa byly spíše zklamáním, nicméně optimismu nedodaly ani PMI. Hlavní index se sice dostal na tříměsíční maximum, nicméně příběh za ním je trochu složitější, než by se mohlo na první pohled zdát. Kompozitní index totiž není jen tak jednoduchým mixem informací z průmyslu a služeb, ale z obou sfér si vybírá jen dílčí informace, když vychází pouze z hodnocení současné situace německých firem a nikoliv očekávání.

Když se totiž podíváme na to, jak si samostatně vede průmysl i služby, je obrázek ve skutečnosti horší. Takže byť německé podniky nereportují zlé průběžné výsledky, nečekají v blízké budoucnosti rapidní zlepšení. Samozřejmě i tentokrát je nepříliš optimistický výhled spojený s děním v automobilovém průmyslu.

Obě skupiny indikátorů včera vcelku příliš nenadchly, avšak rozhodně nevěstí návrat ke stagnaci, kterou německá ekonomika prožívala ve druhé polovině loňského roku. Naznačují totiž, že pozvolné oživení pokračuje i ve druhém čtvrtletí, i když velké rezervy je stále vidět u automobilového průmyslu. Ten zatím stabilizaci evropského trhu s osobními vozy zatím zcela nezaznamenal, a navíc stále pociťuje slabší zájem na trzích mimo EU.

S jistou mírou zjednodušení se dá říct, že se vlastně ještě nestačil pořádně otřepat z dieselgate a následně i nových emisních limitů. Z pohledu české ekonomiky jsou poslední čísla spíše neutrální, takže nás nenutí přepisovat výhledy pro letošní rok. Zvlášť, když si v nich díky jejich nejednoznačnosti může jak optimista, tak pesimista najít, co bude chtít.