Částečně to může být dané tím, že část trhu má stále problém s tím „uvěřit” bankovní radě relativně jestřábí rétoriku - i když v posledních týdnech se očekávaná trajektorie sazeb bezesporu posunula směrem vzhůru.

Pro korunu je však daleko větším problémem situace v zahraničí, které má častokrát na českém devizovém trhu rozhodující slovo. Zásadní je probíhající změna pohledu investorů na rozdíly mezi Spojenými státy a Evropou. Investoři jsou čím dál tím více přesvědčeni o tom, že americké hospodářství je odolnější, a i proto je více setrvačná tamní inflace (a poslední čísla jim ostatně dávala za pravdu).

Naopak v eurozóně roste přesvědčení, že není moc důvodů obrat v měnové politice dlouho odkládat a nejpozději v červnu půjdou sazby poprvé dolů. V tomto týdnu jako by na tato měnící se očekávání trhů dala „razítko“ švýcarská centrální banka - ta se jako první ze tří velkých evropských centrálních bank (k dalším počítáme ECB a Bank of England) rozhodla překvapivě snížit úrokové sazby. A i Bank of England v doprovodném komentáři přeladila na holubičí notu. V důsledku toho dolar výrazně posílil vůči všem evropským měnám v čele s eurem.

Do nemilosti globálních investorů se tak dostaly i středoevropské měny včetně koruny. A protože středoevropské měny jsou vnímány z pohledu globálních trhů jako rizikovější, vidina méně atraktivního dolarovo-eurového úrokového rozpětí na ně dopadla výrazněji a všechny regionální měny ke konci týdne slábly i vůči euru. Koruna se tak minimálně krátkodobě dostala pod tlak, nehledě na relativně jestřábí postoj bankovní rady ČNB.