Celkové číslo inflace navíc i nadále maskuje přetrvávající cenové tlaky ve službách. Růst cen služeb sice lehce zmírnil, avšak stále zůstává velmi vysoký, a to především v důsledku přetrvávajícího napětí na realitním trhu. Dominantním inflačním faktorem zůstává nájemné, ceny nemovitostí a stavebních prací v rámci tzv. imputovaného nájemného, které společně generují více než dvě pětiny aktuální inflace.

Výrazným inflačním faktorem jsou vedle bydlení i ceny pohonných hmot, které jsou meziročně o 26 % vyšší. A jak se zdá, s ohledem na vývoj na ropném trhu nemusí být zdražování nafty a benzínu ještě u konce.

Pozitivní ovšem nejsou inflační vyhlídky pro následující rok. Prostor pro další pokles cen potravin je už velmi omezený, a navíc je tento faktor pouze dočasný. Zlevňování potravin může pod vlivem slabší úrody a rostoucích nákladů ještě do konce letošního roku skončit. S koncem roku se zároveň vyčerpá statistický efekt poplatku za OZE a do inflace se postupně začnou promítat i dražší energie.

Inflaci prozatím brzdí ceny některých energií pro domácnosti, avšak představa, že se podaří udržet dosavadní relativně nízké ceny elektřiny a plynu pro domácnosti, je poměrně odvážná. Plyn nyní v době doplňování zásobníků stojí zhruba o 145 % více než před začátkem války v Perském zálivu, kontrakty na příští rok jsou v průměru dražší 
o 115 % a vedle toho je přibližně o polovinu dražší i silová elektřina obchodovaná na rok 2027. Na komoditních trzích je tedy na vyšší inflaci zaděláno. Otázkou pouze zůstává, jak rychle se tato nová realita propíše do ceníků energetických společností.

Výhled: Inflace bude v dalších měsících postupně narůstat a může se dostat nad 2,5 %. Na začátku příštího roku může začínat už trojkou. Pro ČNB by to nemělo být překvapení, zároveň jí to však dává prostor vyčkávat. Nejen proto, že na některé inflační vlivy se vztahují výjimky z plnění inflačního cíle, ale zejména proto, že na rozdíl od ECB disponuje ČNB už nyní poměrně pohodlným úrokovým polštářem.