Makroekonomicky vzato vzal Fed na vědomí výrazné ochlazení na trhu práce, které bylo navíc zesíleno výraznou revizí přírůstku pracovních míst, jež byla nedávno provedena ze strany statistického úřadu. Přesto Fed stále vnímá makroekonomická rizika jako dvojstraná - tzn. nejenom na straně trhu práce, ale i na straně inflace. Celkově lze však říci, že si Fed novou prognózou (zejména tou úrokovou) není vůbec jistý, což je vidět z nezvyklé variability nárźorů na to jak by se měly vyvíjet sazby v nasledujících kvartálech. I proto šéf Fedu Powell utrousil, že pokud jde o úrokové sazby, bude se centrální banka rozhodovat od zasedání k zasedání.

Co je v tom tomto kontextu zajímavé, že když byl J. Powell dotázán na to, zdali není trochu rozporuplné, že Fed na jedné straně snižuje úrokové sazby a na straně druhé stále provádí restrikci v podobě kvantiativního utahování (prodejů dluhopisů), tak odpověděl, že tento nástroj centrální banka neřeší. Podle Powella je úroveň bankovních rezerv dostatečná a prodeje dluhopisů prý nejsou z makroekonomického pohledu významné. Tento výrok pak lze považovat za další lehce jestřábí signál, neboť vedení Fedu se evidentně nebojí eventuálního utažení finančních podmínek (které jsou díky slabému dolaru a rekordním cenám akcií jasně uvolněné).

Závěrem dodejme, že v místnosti, kde probíhala tisková konference Fedu, bylo cítit zjevné napětí, které vyvolávají obavy o nezávislost centrální banky. Několik dotazů mířilo i tímto směrem, přičemž za nejzajímavější lze považovat reakci na nápad nově jmenovaného guvernéra S. Mirana, který v senátu uvedl, že Fed by měl mít tři mandáty - tj. kromě plné zaměstnanosti a inflace by centrální banka měla údajně hlídat i dlouhodobé úrokové sazby. Jay Powell tento měnově neordotoxní nápad smetl ze stolu, ale pochybnosti zůstávají. Především pak pro rok 2026, kdy Powell již nebude Fed koučovat a vedení americké centrální banky může být celkově dost jiné…