Jinak řečeno, stále větší část Rady guvernérů je přesvědčena o udržitelnosti desinflačního trendu, který nezlomí ani vyšší cenové tlaky ve zbytku letošního roku. Podobně jako Česko čeká i eurozónu dočasný nárůst inflace ke konci letošního roku způsobený efektem nižší srovnávací základny. Odhadujeme dočasný nárůst meziroční inflace z říjnových 2 % na 2,6 % v prosinci. Centrální banka s tímto nárůstem ve své poslední prognóze nicméně počítá, stejně jako naplněním 2% cíle ve druhé polovině příštího roku.

Naproti tomu, z pohledu růstových čísel byly poslední dva měsíce pro ECB spíše zklamáním. A právě z toho plyne aktuálně největší obava centrální banky – nezůstat za křivkou. Neboli, nedržet úrokové sazby až příliš vysoko, čímž by zbytečně házela ekonomice klacky pod nohy. To se ECB stalo v opačném gardu v letech 2021-2022, kdy razila rétoriku o dočasném charakteru inflace a s vyššími sazbami proto dlouze otálela.

Výše zmíněné obavy výrazně ovlivnily rozhodnutí ECB jít se sazbami dolů na 3,25 % na říjnovém zasedání. Od té doby došlo k vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách, které přináší další negativní rizika pro růst v eurozóně. To ostatně přiznala i sama šéfka ECB Christine Lagardeová, která vnímá Trumpovy politiky (zejména zvyšování celních tarifů) primárně prizmatem negativního poptávkové šoku, tedy působícího ve směru ještě nižšího růstu (a také inflace) v eurozóně.

Zdá se tedy, že v Radě guvernérů sílí hlasy pro co nejrychlejší snižování sazeb na neutrální úroveň. Ani tam se však úrokové sazby nemusí zastavit. To je koneckonců i náš základní scénář, ve kterém očekáváme vcelku svižný posun sazeb směrem dolů až na
2 % v polovině příštího roku. Trhy jsou přitom naladěny ještě více holubičím způsobem, když vidí terminální sazbu v tomto cyklu pod 2 %.