Přestože zprávy o možné americko-íránské dohodě se objevují téměř každý den, Hormuzský průliv zůstává uzavřen a ceny komodit v čele s ropou jsou na zvýšených úrovních. I kdyby tak válka skončila zítra, vyšší cenové tlaky se již projeví – ostatně inflace v eurozóně již v dubnu vystoupala na tři procenta. Dobrou zprávou je, že inflační data zatím neukazují na přítomnost sekundárních dopadů energetického šoku, které ale pro další měsíce zůstávají hlavním rizikem.

Zvýšení úrokových sazeb o 25 bazických bodů popravdě zásadním způsobem nezvýší míru restrikce (protiinflační působení) měnové politiky. K propsání vyšších sazeb navíc dojde až v horizontu jednoho až jednoho a půl roku. Ze strany ECB ale půjde o tzv. signalizační hike, který má firmám a domácnostem dát jasně najevo, že centrální banka bere nastalou situaci vážně a inflační riziko nehodlá podcenit. A to i v kontrastu k letům 2022–2023, kdy byla ECB výrazně za křivkou a úrokové sazby zvedala jako poslední z hlavních centrálních bank.

Vpředhledícnost ECB ale bude mít v prostředí vysoké nejistoty pravděpodobně své limity. Následné další zvyšování úrokových sazeb, s nímž kalkuluje eurová křivka, není dle nás zdaleka jisté. Důležitou roli totiž sehraje nejen rozsah a síla druhotných dopadů na inflaci, ale i kondice evropské ekonomiky. Jinými slovy, centrální banka bude balancovat mezi zkrocením cenových tlaků a negativními dopady na růst. Tohle je nelehká situace a náchylná na policy chybu – jako se stalo v roce 2011, kdy ECB zvyšovala sazby do začínající recese.

Rozhodování ECB o sazbách bude pozorně sledovat i Česká národní banka. Ta prozatím volí vyčkávací přístup a preferuje stabilitu úrokových sazeb. Pokud ale ECB svou měnovou politiku zpřísní, půjde o důležitý impuls do její reakční funkce a z našeho pohledu i jeden z argumentů, proč velmi vážně zvažovat vyšší úrokové sazby.