Doma sice už „slavíme“ dva měsíce po sobě inflaci jednocifernou, avšak harmonizovaná inflace nám ještě zůstala nad hranicí 10 %. Je to dáno rozdílnou metodikou výpočtu, konkrétně nezapočítáváním tzv. imputovaného nájemného do harmonizované inflace. Za touto položkou si můžeme představit ceny nemovitostí, stavebních prací a materiálů, jejichž růst se už téměř zastavil. Zatímco národní inflaci nám snižuje, u evropské se jeho téměř desetiprocentní váha na indexu rozpočítává na ostatní rychleji zdražující položky. A v tuto chvíli to českou inflaci vlastně handicapuje.

Za vysokým českým inflačním číslem je fakt, že je růst cen v podstatě stále ještě plošný a načítá se. Rekordmany jsme stále ve zdražování oblečení a ve stále rostoucích nákladech na bydlení. V každém případě inflační vlna už opadá, nicméně k inflačnímu cíli zůstává ještě kus cesty.

Ale zpět k evropským číslům. Inflace v eurozóně sice klesá, nicméně její jádrová složka žádnou radost ECB dělat nemůže. Zastavila se totiž na 5,5 %, protože odhlíží od pozitivního vlivu klesajících cen energií. Služby zdražují meziročně o 5,6 %, a to také není důvod ke snížení obezřetnosti ECB. Takže dnes zveřejněné číslo vyznívá ve prospěch dalšího zvýšení úrokových sazeb ECB, navzdory jinak slabým číslům z reálné ekonomiky.