Na začátek rozhovoru bylo potřeba vysvětlit rozdíly mezi agilním a waterfall přístupem. David Bílek je vysvětluje na příkladu stavby domu.

„Já bych přirovnal waterfall přístup k tomu, když si stavíte dům na začátku chcete vědět, co to bude stát. Musíte si dům nakreslit, říct si, co v něm bude, jak bude vypadat, očekáváte, že se udělá projekt. Budete mít zafixovanou cenu, čas a způsob realizace a kvalitu. U agilního přístupu je princip jiný. Pracuje se tam s nejistotou a s tím, že vy jako investor domu neřeknete dopředu, jak dům bude vypadat. Najmete si partu zedníku, stavbyvedoucího, dáte jim čas a rozpočet a každý měsíc nebo 14 dní se budete chodit radit, jestli to, co postavili se vám líbí nebo ne, jestli to nemají předělat. Může se stát, že za rok nebudete mít dům, ale jen základy, protože je budete pořád předělávat. Je to filozofický rozdíl,“ říká David Bílek.

V zásadě se jedná o to, že v rámci waterfall přístupu je jasně dané, jak bude dílo vypadat, kolik bude stát a následně se vytvoří plán, který je potřeba dodržet. U agility jsou definovány cíle, hodnoty, čas a peníze a postupně se definuje samotné dílo. V rozhovoru jsou postupně rozebírány metodiky, podle kterých se dají transformace modelovat a také zmíněno, že v rámci projektů se velmi často přístupy kombinují.

Zmínil také jeden velký rozdíl oproti klasickým projektům. „To je velký rozdíl oproti projektům, které jsou pouze jednorázové. Ve chvíli, kdy projekt končí, tak je potřeba to dílo provozovat a udržovat. To ale projekty neřeší. To je jeden ze zásadních rozdílů klasického a agilního přístupu. Tvorba software nekončí tím, že jsem dodal, ale že ho udržuji v provozu. To projekty neumí řešit a neřeší.

V rámci poslechu se dále dozvíte, co je technologický dluh, jak si ho nesou banky a co čeká v nejbližší době jejich core systémy a s jakými potížemi se instituce nejčastěji v rámci agilní transformace setkávají?

To vše zjistíte na Spotify nebo Apple Podcast.