Výsledek české ekonomiky zaostal za očekáváním. I když v té době začala ekonomika pociťovat vliv války v Perském zálivu, problém mohl být i jinde. Bez znalostí podrobností, které v tuto chvíli nejsou k dispozici, je možné spekulovat o dvou možnostech. Tou první je přetrvávají slabá poptávka v západní Evropě, druhou pak efekt zvýšených dovozů. Dopad zásob bude nicméně patrný více ve druhém čtvrtletí, ale určitý náznak mohl být cítit už v březnu. Jak je vidět, excelentní výkon automotive v prvním kvartále situaci úplně nezachránil.

Naproti tomu česká ekonomika mohla i v prvním čtvrtletí spoléhat na rostoucí domácí poptávku. Domácí poptávku poháněla spotřeba domácností, které díky růstu reálných příjmů mohly více utrácet za zboží i služby a současně si nadále zachovat vyšší míru úspor. Už od covidu jsou v tomto směru české domácnosti opatrné a rozhodně to ani v relativně dobrých časech nepřehánějí s nákupy.

Zásadní z pohledu dalšího růstu ekonomiky a jejího potenciálu je vývoj investic, o nichž se ovšem více dozvíme až z podrobnějších dat za měsíc. 

Českou ekonomiku bude letos i nadále zatěžovat konflikt v Zálivu, který s sebou přináší vyšší ceny energií a jak se zdá i s možnou zhoršenou dostupností některých komodit. Pokud se situace v Zálivu brzy nevyřeší, bude velkým úspěchem dosáhnout alespoň dvouprocentního růstu. Velkým problémem však může být i další přepisování výhledů německé ekonomiky, která posledních šest klopýtá odnikud nikam.