Firmy si berou úvěry mimo banky stále více a častěji

Z našich statistik jednoznačně vyplývá, že firmy nadále investují a peníze hledají nejen u bank, ale také u nebankovních finančních institucí. Nebankovní registr klientských informací (NRKI) evidoval koncem 3. čtvrtletí roku 2017 dluh u více než 66 tisíc společností, což znamená, že meziročně se počet společností s dluhem v NRKI zvýšil o téměř 7 tisíc, tedy o více než 11 %. Celková výše dluhu obchodních společností dosahovala 141 miliard korun a meziročně vzrostla o 15 %. Průměrná výše dluhu na jednu společnost tak dosahovala 2,1 milionu korun. Z pohledu obliby jednotlivých finančních nástrojů jednoznačně vedl investiční úvěr, který jsme evidovali celkem u 49 tisíc společností. S odstupem následoval prodej na splátky (13 tisíc firem) a finanční a operativní leasing. Oba uvedené typy leasingu jsou přitom podobně oblíbené, když každý z nich využilo necelých 9 tisíc firem.

Největší částky si firmy půjčují na finanční leasing, nejrychleji roste obliba operativního leasingu

Jiné je to však s průměrnou částkou dluhu na jednu společnost. Zde jednoznačně vede finanční leasing s průměrným dluhem ve výši 5,25 milionu korun na jednu společnost. Následuje koupě na splátky s 2,5 miliony korun, investiční úvěr (1,5 milionu Kč) a operativní leasing (1,1 milionu Kč).  Nejvyšší dluh evidujeme u investičních úvěrů (53 miliard Kč) a u finančního leasingu (46,5 miliardy Kč). S odstupem následuje operativní leasing (22 miliard Kč) a koupě na splátky (19,5 miliardy Kč).

Největší meziroční nárůst objemu dluhu jsme přitom zaznamenali u operativního leasingu a u investičních úvěrů, a to o více než pětinu. Oblibu operativního leasingu podtrhuje také fakt, že počet společností, které ho využívají, meziročně vzrostl téměř o 60 %. To je velmi výrazný nárůst, porovnáme-li ho s růstem obliby dalších úvěrových nástrojů. Počet společností s investičním úvěrem se zvýšil o 12 % a počet společností s finančním leasingem o 9 %. Počet společností využívajících koupi na splátky se potom prakticky nezměnil.

Trendy ve splácení firemních úvěrů

Podobně jako sledujeme výši celkového dluhu, zajímá nás také to, jak jsou společnosti schopné své dluhy splácet a jak velká část úvěrů je ohrožena nesplácením, tj. úvěry, u kterých nejsou zaplaceny tři po sobě následující pravidelné splátky, nebo úvěry, které jsou věřitelem zesplatněny. A zde již meziroční srovnání nevychází tak pozitivně jako u objemu celkového dluhu. U spotřebitelských úvěrů sledujeme v posledních letech postupné snižování objemu ohroženého dluhu, i přes stále se zvyšující objem celkového dluhu. Zatímco zadlužení spotřebitelů roste, objem problémových dluhů naopak klesá.

U obchodních společností se však objem ohroženého dluhu zvyšuje, meziročně vzrostl o 0,3 miliardy korun na 1,2 miliardy Kč. Ve srovnání s výší poskytnutého dluhu jde stále o velmi nízké číslo odpovídající 0,8 % celkového dluhu. Za povšimnutí však stojí fakt, že ohrožený dluh nejen roste, ale roste poměrně rychle – za jediný rok o více než čtvrtinu. Dynamika růstu ohroženého dluhu je tak skoro dvakrát vyšší než u objemu celkového dluhu.

Firemní úvěry z pohledu regionů

Situace v jednotlivých krajích je značně rozdílná. Pozitivní je, že žádný kraj není na chvostu ve všech třech hlavních sledovaných kategoriích, kterými jsou meziroční změna počtu nesplácejících společností, podíl ohroženého dluhu na celkovém dluhu a meziroční změna objemu ohroženého dluhu. V Praze registrujeme nejvyšší podíl ohroženého dluhu na celkovém dluhu (1,5 %), na Vysočině naopak nejmenší (0,2 %). Na Vysočině a v Jihočeském kraji došlo k nejvyššímu nárůstu počtu společností s ohroženým dluhem, a to o čtvrtinu, zatímco na Karlovarsku se jejich počet mírně snížil. Celkový objem ohroženého dluhu se dále snížil na Liberecku, a to dokonce téměř o čtvrtinu. Oproti tomu ve Středočeském kraji se zvýšil o celých 80 %.

Otázkou tak zůstává, co přinesou další měsíce a roky, zda jsme již nyní svědky počátku obratu úvěrového cyklu, nebo jde o ojedinělý nárůst, který nebude pokračovat. Pozitivní i negativní změny v ekonomice byly často zaznamenány nejprve u obchodních společností a následně také u spotřebitelů, ať již jde o počty bankrotů nebo další ekonomické indikátory. V případě, že bude pokračovat trend rychlého nárůstu objemu nespláceného dluhu u firem, budou riziku nejvíce vystaveny leasingové společnosti, které na jedné straně poskytují úvěry s nejvyšší průměrnou výší (finanční leasing), na druhé straně potom úvěry s vysokými meziročními nárůsty objemu poskytnutých prostředků (operativní leasing). Případné nesplácení tak postihne tyto úvěry v prvních letech úvěrové smlouvy, tedy v době, kdy jsou případné škody z nesplácení nejvyšší.

Důvěřuj, ale prověřuj

V situaci, kdy se ekonomice daří a firmy nemají ani tak problém s poptávkou a odbytem, jako spíše s nedostatkem zaměstnanců, je snadné polevit v ostražitosti a dostatečném prověřování úvěruschopnosti podnikatelského sektoru. Je legitimní se ptát, co stojí za nárůstem objemu firemních úvěrů mimo bankovní sektor a co může stát za tak rychlým nárůstem ohroženého dluhu v situaci, kdy se na první pohled většině podnikatelských subjektů daří. A také, co se stane, až se části společností dařit přestane. Z hlediska možností prověřování úvěruschopnosti obchodních společností je pro trh dobrou zprávou, že vedle Nebankovního registru klientských informací (NRKI), který již delší dobu možnost prověřování obchodních společností uživatelům NRKI poskytuje, začíná nově shromažďovat a vyhodnocovat informace o úvěrech obchodních společností také Bankovní registr klientských informací (BRKI). Banky a finanční instituce využívající oba zmíněné registry tak chystají vzájemnou výměnu údajů o právnických osobách, aby mohly lépe vyhodnotit bonitu svých klientů napříč bankovním a nebankovním trhem.

Prověřování bonity právnických osob přitom s sebou nese ještě jednu podstatnou výhodu, kterou je možnost v takovém případě získat také výpis z registru konkrétních zástupců těchto právnických osob, především jejich statutárních zástupců. Informace o předlužení statutárního zástupce firmy, která žádá o úvěr a jejíž finanční situace je na první pohled uspokojivá, může být pomyslným zdviženým prstem vyzývajícím k větší opatrnosti. Situace, kdy statutární zástupce kvůli tíživé osobní situaci zpronevěřil značné firemní prostředky, nejsou sice zcela běžné, ale rozhodně nejsou ani ojedinělé.

Stejně jako u většiny dalších aktivit, i pro poskytování úvěrů firmám platí, že je prevence formou prověřování úvěruschopnosti žadatelů o úvěry vždy výhodnější a hlavně efektivnější, než řešení následků spočívajících v růstu ohrožených úvěrů jednotlivých věřitelů.