Stále více českých a v Česku působících firem úkoluje své zaměstnance prostřednictvím etických kodexů a dalších standardů a pravidel správného chování. Ke klientům, svému zaměstnavateli i k sobě navzájem. Navenek tak dávají najevo, že všechny jejich postupy odpovídají zákonným a mravnostním požadavkům společnosti. Inspirují se v zahraničí, zvláště u velkých nadnárodních korporací jsou etické kodexy zcela běžnou součástí firemní dokumentace a základních postupů, které zaměstnanci i spolupracovníci podepisují a kterými jsou vázáni. Pro firmy má přijetí etického kodexu dvě základní výhody. Jednak vysílají jejich prostřednictvím pozitivní signál trhu a klientům ve smyslu - u nás vše funguje tak jak má. Jednak jimi zabraňují vzniku (či jej alespoň omezují) možných problémů souvisejících s případnými proviněními zaměstnanců.

Etický kodex České bankovní asociace

S trochou nadsázky se dá napsat, že banky jsou tahounem přijímání těchto dokumentů. Jejich etické kodexy totiž patří k těm vůbec nejpropracovanějším a mnohdy jsou dávány za vzor dalším firmám. Klíčovým dokumentem je zejména Etický kodex České bankovní asociace, který je dohledatelný na webových stránkách této asociace. Jehož aktuální znění pochází z října roku 2012. Právě na tento kodex odkazuje řada bank. Dokument přitom není nikterak obsáhlý. Obsahuje pouhé čtyři části, které se týkají obecných zásad chování bank, vztahu pracovníka k bance, v níž je zaměstnán, vztahů banky a jejích zaměstnanců ke klientele a vztahů bank navzájem.

V obecných zásadách tento kodex zdůrazňuje důvěrnost informací, o kterých se banka dozví a povinnost mlčenlivosti. „To zahrnuje též zásadu nezveřejňování či nesdělování třetí straně údajů o účtech svých klientů, jejich názvů, jmen, adres. Výjimkou z této zásady jsou případy, kdy banka je povinna údaje poskytnout na základě zákona, či v zájmu ochrany a bezpečnosti bankovních transakcí a případy, kdy poskytnutí údajů se děje na žádost nebo se souhlasem klienta. Osobní údaje o klientovi banka zpracovává v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů,“ dočteme se v bodu I.2 etického kodexu.

Dokument například v obecné rovině přikazuje v následujícím bodu i obezřetnost v přístupu k peněžním vkladům s podezřelým původem či „ke klientům, kteří vybírají své vklady v nepřiměřeně krátkém časovém odstupu od jejich uložení, zvláště jde-li o opakovaný jev a naznačují-li další okolnosti, že se může jednat o snahu zakrývat původ peněz“. Obecnější pravidla se týkají třeba také reklamy.

Proti trestní odpovědnosti

Důležité místo je v etických kodexech vždy věnováno předcházení případné trestné činnosti banky jako takové a jejích zaměstnanců. V souvislosti se zavedením trestní odpovědnosti právnických osob totiž hrozí postih za trestný čin spáchaný zaměstnancem, který má určitou spojitost s firmou, i přímo bance. Slovy zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim a konkrétně jeho § 8 odst. 1 jde o protiprávní činy spáchané „jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti“. Banka však nebude odpovědná za veškerá takováto jednání svých zaměstnanců. Do problémů se dostane ve chvíli, kdy podle § 8 odst. 2 zmíněného zákona zaměstnanec jedná „na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.“

Podle odborníků na trestní odpovědnost právnických osob, například tajemníka katedry trestního práva Lukáše Bohuslava, může být právě jednou ze součástí těchto opatření přijetí etického kodexu a hlídání jeho dodržování.

Neberte nic

Své zásadní místo tak mají v etických kodexech zejména protikorupční ustanovení. Tu více, tu méně přísná a obsáhlá. Na zákaz takto závadného chování pamatuje už Etický kodex České bankovní asociace. „Banka netoleruje žádnou formu přímého nebo nepřímého uplácení nebo korupce. Nepřijímá ani neposkytuje žádné mimořádné výhody (pobídky) jakéhokoliv druhu, bez ohledu na to, zda osoba nabízející nebo požadující takovou výhodu pracuje ve veřejném nebo soukromém sektoru,“ stojí v bodu I.6. Podobným směrem míří i ustanovení II.6: „Pracovník banky nesmí svého postavení v bance využít k přijímání nebo vyžadování finančních či věcných výhod od kohokoliv, především od obchodních partnerů banky a od konkurentů banky. Rovněž nesmí svého postavení v bance využít k nabízení obdobných výhod. Pracovník banky dbá na to, aby jeho vlastní zájmy nebyly ve střetu s povinnostmi, které má vůči bance, u níž je zaměstnán, ani vůči jejím klientům, a bez zbytečného prodlení uvědomí své nadřízené o všech okolnostech, které se týkají jeho osoby a o nichž ví nebo se domnívá, že by k takovému střetu zájmů vést mohly, např. ve spojení s dary, pozvánkami, přidělováním obchodů nebo transakcemi s finančními instrumenty a ve spojitosti s korupcí, podvody nebo zneužitím trhu.“

V této souvislosti je možné připomenout i článek 4 Etického kodexu České národní banky z roku 2007 (ve znění pozdějších změn), který se týká ovlivňování zaměstnanců: „V případě, že je zaměstnanec požádán nebo jinak ovlivňován, aby jednal v rozporu s tímto Kodexem nebo jiným způsobem ohrožujícím dobrou pověst ČNB, důrazně a jednoznačně odmítne takové jednání a v závažných případech neprodleně oznámí tuto skutečnost s uvedením podrobností svému nadřízenému zaměstnanci. Ředitel sekce, ředitel samostatného odboru, ředitel pobočky nebo člen bankovní rady bez zbytečného odkladu oznamuje takovou skutečnost bankovní radě.“

Připomeňme i v této souvislosti, že Česká národní banka je taktéž odpovědná podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. I jí tak může být přičítáno spáchání trestné činnosti.

Banky ještě opatrnější

V konkrétních etických kodexech v České republice působících bank nacházíme mnohdy ještě podrobnější ustanovení, které často vylučují i přijímání jakýchkoliv dárků. Například Etický kodex zaměstnanců Finanční skupiny České spořitelny se těmto otázkám věnuje na straně 6. „Jsme povinni odmítnout jakýkoliv zásah, jehož důsledkem by mohla být ohrožena naše nestrannost při rozhodování o záležitostech našich klientů nebo partnerů,“ začínají pravidla obecněji, aby následně pojmenovala věci napřímo: „Vyvarujeme se přijímání nebo poskytování úplatků v jakékoliv formě a za všech okolností.“ A pokračují: „Nepřijímáme ani nevyžadujeme dárky a pozornosti, které by mohly oslabit naši nestrannost nebo by mohly způsobit jednání směřující proti zájmům naší skupiny nebo našich klientů.“

V Etickém kodexu skupiny RZB najdeme na toto téma přímo celou pasáž, a to pod číslem 3 a názvem Uplácení a korupce. „Netolerujeme žádnou formu uplácení nebo korupce. Nepřijímáme ani neposkytujeme žádné mimořádné výhody (pobídky) jakéhokoliv druhu, bez ohledu na to, zda osoba nabízející nebo požadující takovou výhodu pracuje ve veřejném nebo soukromém sektoru,“ čteme na úvod zmíněné části, kde se dostáváme opět i k problematice darů: „Výměna darů a/nebo pozvání v přiměřené míře může tvořit společensky přijatelnou součást úspěšných obchodních vztahů. Nicméně přijímání a poskytování darů a/nebo pozvání je náchylné k tomu, že to bude mít nepatřičný vliv na obchodní vztah. Přijímání a/nebo poskytování peněžitých darů je z principu zakázáno. Veškeré ostatní dary a pozvání podléhají přísným pravidlům.“ Daná pravidla jsou v kodexu ještě podrobněji rozvedena, podobně jako například v etickém kodexu Citi z roku 2011.

Je přitom možné očekávat, že právě tímto směrem se bude vzhledem k aktuálním rizikům vydávat stále více bank i firem.