Ačkoliv z domácí ekonomiky dorazila některá významnější data, výraznější dopad na kurz to nemělo. Negativně vyzněl slabší výsledek průmyslu, kdy výroba stagnovala již v únoru. Druhý měsíc roku měl přitom podle předběžných indikátorů ještě navzdory začínající válce dopadnout příznivě. Lépe naopak vyzněla čísla z maloobchodu, nebo údaj ohledně podílu nezaměstnaných.

Výraznější kurzotvorné zprávy jinak z domácího prostředí nepřišly, a tak mírné zhruba půlprocentní oslabení v rámci celého týdne lze připsat spíše situaci za našimi hranicemi. Za prvé se opět o něco zintenzivnila diskuze ohledně odstřižení ruského plynu, kdy Česká republika by patřila mezi nejvíce zasažené státy v rámci EU. Druhotným faktorem je pak i rétorika některých členů americké centrální banky, kteří po malých krůčcích připravují trh na dvojnásobné navýšení sazeb při květnovém zasedání. To by představovalo rychlejší cestu ke snižování úrokového diferenciálu vůči středoevropským měnám.

Tento týden již v pondělí ráno odstartovala březnová inflace, která vystoupala na 12,7 %. V ní už se odráží dopady války, např. skrze prudký růst cen pohonných hmot. I bez války by ale inflace byla nad prognózou, kterou na začátku února Česká národní banka představila. Pro březen počítala s růstem cen o 9,8 %. To by pro aktuální složení Rady pravděpodobně samo o sobě představovalo signál pro další zvýšení sazeb na květnovém zasedání. K dispozici bude mít ale i nepříznivý vývoj inflačních očekávání. Poslední data ukazují, že u nefinančních korporací se očekávání v březnu posunula výrazně výše. Na jednoletém horizontu očekávají 7,1% (proti 4,4 % v prosinci), na tříletém horizontu pak 5,9% růst cen (v prosinci 4,2 %). 

I tím bude pravděpodobně ČNB v květnu obhajovat další růst sazeb, který se opět může pohybovat v násobcích standardního 25bb „hiku“. Na druhé straně ČNB bude muset svoji šokovou terapii po téměř ročním nepřetržitém zvyšování sazeb začít přehodnocovat. Již únorová data z průmyslu naznačila možný slabší výsledek HDP v prvním kvartálu a aktuální stav představuje riziko negativní mezery výstupu v následujících čtvrtletích. Zvýšení sazeb na nejbližších zasedáních je tak pravděpodobné, pomalu už se ale cyklus utahování chýlí do svého opravdového konce. Diskuze se pak k závěru roku může stáčet spíše k opačnému směru. To by vzhledem k opožděné jestřábí politice zahraničních centrální bank mohlo působit ve směru slabší koruny. Zatímco u Fedu není rychlé utahování žádným tajemstvím, u ECB by informaci o případném přeřazení na vyšší stupeň mohlo přinést tento týden čtvrteční zasedání.

Autor: Vratislav Zámiš, analytik Raiffeisenbank