Bankovní unie je zcela nový koncept, který má svůj počátek v květnu 2012, kdy předseda Evropské komise Jose Manuel Barosso vyzdvihl čtyři klíčové prvky. Vžilo se označení čtyři pilíře bankovní unie, do kterých patří jednotná bankovní regulace, jednotný bankovní dohled, jednotné řešení bankovních problémů a jednotný systém pojištění vkladů. Bankovní unie je budována postupně, neboť záleží pouze na rychlosti, při které se formují pilíře.
Aktuálně u nás velké banky působí jako „dcery“ zahraničních bank a jsou zřízeny podle českého práva. Podléhají dohledu regulátora v podobě České národní banky. Pokud nějaká banka zbankrotuje, vyplácí vklady domácí fond pojištění vkladů. Převedeno do konečných důsledků je to český stát. Pakliže by banka působila jako pobočka, řídí se právem a podléhá dohledu země, ve které sídlí její centrála. Vklady vyplácí fond pojištění vkladů a následně vláda této země.
„Kdyby se bankovní skupiny rozhodly transformovat na zahraniční banku, tak nemá ČNB a česká vláda příliš možností, jak jim v tom zabránit,“ řekl Martin Špolc, Evropská komise, DG Internal Market & Sevices.
ČNB je proti bankovní unii
Podle dřívějšího rozhovoru viceguvernéra ČNB Mojmíra Hampla pro Lidové noviny zastává centrální banka názor, že vstup do Bankovní unie by byl možný pouze tehdy, kdyby bylo zavedeno euro. Pro vstup do BU neexistuje podle Hampla žádný pádný důvod. Kdyby se však Česká republika zapojila do Bankovní unie, tak by nejméně tři největší banky v zemi byly dozorovány Evropskou centrální bankou. „V situaci, že by se dnes restrukturalizovala nějaká bankovní skupina, by podle pravidel restrukturalizace finanční instituce skutečně byl upřednostněn zájem celé skupiny nad zájmem dceřiné společnosti. Tak to skutečně je a je to i jeden z důvodů, proč za sebe nevidím důvod, proč se hnát do bankovní unie,“ uvedl Hampl. Bankovní unie je podle viceguvernéra Hampla finálním krokem k integraci, ve které funguje jednotný dohled, existuje jednotná měnová politika a ECB je jednotný věřitel poslední instance. Členství bankovní unie je tak vhodné spojovat s členstvím v eurozóně. Bez těchto synergií nemá dílčí členství smysl.
Jak vyřešit bludný kruh
Finanční krize započatá v roce 2008 má řadu příčin. Z materiálu České spořitelny, jehož autory jsou Jan Jedlička a Tomáš Kozelský z EU Officies této banky, vyplývá, že státy a banky trpí v bludném kruhu. Ten spočívá v tom, že banky investují do státních dluhopisů. V řadě ekonomik jde o klíčové investory, bez nichž by se vlády nemohly tak dobře a rychle zadlužovat. Při potížích v hospodářství klesá hodnota dluhových papírů, které jsou v majetku investorů, tedy bank. Pro ně znamená nižší hodnota dluhopisů ztrátu, což vyvolává sanaci z veřejných zdrojů. Tak se financují ztrátové banky, aby se zabránilo jejich pádu. Zároveň se s jejich záchranou sahá do státních rozpočtů a tím dochází k prohlubování veřejného dluhu.
Založením bankovní unie se tak tento lokální problém, neboť národní státy nejsou často schopny řešit své finanční problémy, přesouvá na evropskou úroveň, na které se již dá podnikat celá řada opatření.
Evropská centrální banka řeší v současné době dvě hlavní aktivity – monetární politiku a dohled nad bankovním trhem. Pomalu dochází k jisté odluce a jsou zde snahy oddělit obě politiky od sebe, respektive pro druhou z nich zřídit nový orgán, kterým by byla již uvedená bankovní unie.
ECB bude přímo dohlížet nad systematicky důležitými 30 bankami a do celého systému bude spadat dalších šest tisíc evropských bank. Finální odpovědnost bude ležet na ECB. Bude-li mít ECB pochyby, že národní regulátor nebo dohledový orgán neplní své povinnosti na svém trhu správně, může danou banku vyjmout z národního dohledu a dohlížet na ní sama.
Citát: ČNB má absolutní pravomoc korigovat stabilitu tuzemského bankovního sektoru. Vstupem do bankovní unie by o tuto možnost přišla.