Makroekonomická data od prosincového zasedání zásadněji nepřekvapila. Růst HDP v posledním čtvrtletí roku 2025 ukázal na relativní odolnost ekonomiky eurozóny, byť mezi jednotlivými ekonomika existují výrazné rozdíly. Trh práce zůstává napjatý – v prosinci poklesla míra nezaměstnanosti na 6,2 %, nejnižší úroveň od vzniku společné měnové unie. V letošním roce odhadujeme růst v eurozóně okolo 1 %, tedy zhruba na potenciálu.

Lednová inflace poklesla na meziročních 1,7 % a lehce pod cílem centrální banky pravděpodobně setrvá několik dalších měsíců a výhledově i v roce 2027. Mírné podstřelení inflačního cíle zatím nevypadá jako zásadní problém – po několika letech vysoké inflace je ECB takový vývoj schopna do značné míry tolerovat.

Samostatnou otázkou je posilování eura na frontě s dolarem, krátce až na úroveň 1,20 EUR/USD. To považují někteří centrální bankéři za „potenciálně problematické“. V mezičase ale eurodolar zkorigoval na 1,18 EUR/USD, což není daleko od 1,16 EUR/USD předpokládaných v prosincové prognóze centrální banky. Komentář šéfky ECB Christine Lagarde potvrdila náš názor, že oslabení eura by muselo být podstatně rozsáhlejší, aby na následné proti-inflační tlaky (tj. levnější dovozy) reagovala prostřednictvím nižších úrokových sazeb.

Shrnuto, podtrženo, ECB je nadále „in a good place“, co se týče nastavení úrokových sazeb. Počítáme, že tomu tak bude po celý letošní rok, proto je našim základním scénářem stabilita depozitní sazby na úrovni 2 %, což odpovídá i vývoji tržních sázek. 

Vedle zvýšené geopolitické nejistoty považujeme za hlavní riziko pro sazby viditelnější podstřelování inflačního cíle. Šlo by vlastně o připomínku před-pandemické éry, kdy ECB bojovala primárně s desinflačními tlaky. Jak ostatně sama centrální banka uvádí, rizikem pro její důvěryhodnost není jen výrazně vyšší, ale také nižší inflace oproti 2% cíli.