Jaký vliv bude mít na fungování bank a úvěrových společností nová evropská směrnice CCD II, ke které právě probíhají trialogy? A budou právě banky a úvěrové společnosti těmi, kdo ekonomiku v krizi postaví na nohy, nebo je to spíše odpovědnost vlády, aby pomohla spotřebitelům v období zhoršující se hospodářské situace? Právě nad těmito otázkami diskutovali Lenka Dupáková ze stálého zastoupení České republiky při EU, europoslankyně Kateřina Konečná, Jiří Hauptmann z Asociace nebankovních poskytovatelů úvěrů a David Borges, analytik Člověka v tísni.

„Aktuálně situace vypadá tak, že všechny zúčastněné strany v rámci vyjednávaní znají své tzv. red lines, přes které nejede vlak. Jednání ale i nadále probíhají a jsou zde stále oblasti, jako například cenová regulace, které budou velkým předmětem vyjednávání v rámci prosincového trialogu,“ uvedla Lenka Dupáková s tím, že dalšími významnými otázkami je scope směrnice, která je téměř vyřešena.

Kateřina Konečná pak vyzdvihla ve své řeči práci jednotlivých týmů, které na směrnici intenzivně pracují a připravují ji pro finální jednání. Zároveň upozornila na fakt, že parlament chce, aby České předsednictví CCD II uzavřelo, ne ale za každou cenu. „Pokud se nenajde kompromis v závěru, jaký bychom si představovali, tak já nemám mandát říct, musíme to udělat s Čechy, nemůžeme to udělat se Švédy. Zároveň si myslím, že budeme muset najít termín 4. politického trialogu,“ řekla Kateřina Konečná. Velký problém má parlament se schématy „buy now, pay later“. „Odmítáme, aby to bylo preferováno nad spotřebitelským úvěrem. Pokud je něco spotřebitelský úvěr, nazývá se to tak a má to jeho principy, tak to má být regulováno stejně. Druhou věcí je rozsah a nakonec regulace reklamy.“

Podle Jiřího Hauptmanna jsou potom nejzásadnější témata posuzování úvěruschopnosti a zastropování úvěrů. „Z hlediska posuzování úvěruschopnosti je pro nás důležité posoudit klienty co nejlépe, a to jak proto, aby se nepředlužili, tak i kvůli našemu obchodnímu modelu. A právě zde platí to, že jak kvalitní jsou data, tak kvalitní je i posouzení úvěruschopnosti, a proto jsme proti omezování využívání dat. Další otázkou je, zdali by se měl poskytnout úvěr někomu, kdo neprojde posouzením úvěruschopnosti. Za nás rozhodně ne,“ uvedl Jiří Hauptmann. Ten se zároveň dotkl otázky práva spotřebitele na posouzení úvěruschopnosti člověkem. „Za nás je to zvláštní, jelikož samotné posouzení je velmi sofistikovaný proces a nedovedu si představit, kdo a na základě čeho by měl mít právo rozhodnout jinak než sofistikovaný proces, který probíhá na základě velkých dat,“ dodal s tím, že za správné nepovažuje ani to, že by instituce měla s klientem sdílet proces jeho skóringu, jelikož právě to je duševní vlastnictví každé firmy.

To, že by CCD II mohla pomoct zmírnit předluženost lidí, potvrdil pak David Borges. „Něco podobného se stalo už v roce 2016, kdy byla přijata lokální úprava zákona o spotřebitelském úvěru a trh se posunul k lepšímu. Pro nás je potom klíčovým tématem oblast posuzování úvěruschopnosti. Z naší praxe vidíme řadu situací, kdy věřitel poskytne úvěr tam, kde by neměl, přičemž z našeho pohledu je jedno, zda bude posuzovat automatizovaný či neautomatizovaný systém. Vnímám to tak, že by to neměla být významná zátěž pro věřitele, pokud budou na vyzvání klienta požádáni, aby vysvětlili, proč k zamítnutí došlo,“ dodal s tím, že to nejspíš budou zlomky procenta klientů, kteří toto vysvětlení budou vyžadovat.

V rámci diskuse šli panelisté samozřejmě do hlubšího detailu. Pakliže vás zajímá celá diskuse, naleznete ji na youtube kanále Bankovnictví. Odkaz zde:
https://youtu.be/c_3Q9qRFFeA