Na první pohled by dopad neměl být velký. Přímo do USA míří pouze něco málo přes dvě procenta českých vývozů za všech odvětví. A automobilový průmysl tvoří jen zlomek: 0,1 procenta. Nicméně pak jsou tady ještě nepřímé vývozy, které v tomto případě hrají hlavní roli. Například autodíly nebo výrobky z jiných odvětví, které vyvezeme do Německa, které je přidá k finálnímu výrobku a vyveze do USA. Například podíl vývozů aut z Německa do USA už dosahuje přes dvě procenta.

Pak musíme vzít do úvahy i negativní sentiment, který se odrazí například v investicích a sekundární dopady (například pokles zaměstnanosti v Německu se projeví i po poklesu spotřebního zboží dováženého z ČR). Suma sumárum, spočítali jsme, že pokud by došlo k zavedení dovozních tarifů, které by snížily poptávku po evropských autech o 10 %, tak by česká ekonomika snížila svůj růst o 0,2-0,3 procentního bodu a došlo by ke snížení zaměstnanosti o necelých 10 tisíc lidí. Snížení poptávky o čtvrtinu by se projevilo ve snížení růstu o 0,6-0,7 procentního bodu a zaměstnanost by poklesla o cca 20-25 tisíc.

Negativně by samozřejmě byl ovlivněn především automobilový průmysl. Další negativní dopady by pocítil strojírenský průmysl, výroba elektrických zařízen a chemický průmysl.

Při odhadu dopadů je potřeba zmínit odolnost české ekonomiky. Například aféra Dieselgate z konce roku 2015 a roku 2016 znamenala pokles aut z Německa do USA o zhruba 15 % a z ČR dokonce o 23 % (2016 vůči 2014), ale i přes tento negativní vliv celkové vývozy z automobilového sektoru v ČR za toto období vzrostly. Jinými slovy, propočet dopadů výše předpokládá, že by vývozci nebyli schopni najít náhradu za nižší poptávku z USA v žádné jiné zemi. Nicméně v období Dieselgate globální ekonomika nezpomalovala, jako nyní. Například lednové prodeje Škody v Číně poklesly o více než 10 procent.