„V roce 2019 by měla celková daňová zátěž v české ekonomice mírně klesnout. Pomohlo tomu přeřazení vybraných služeb a zboží ze základní sazby DPH do první či druhé snížené sazby DPH. Jedná se například o vodné, stočné, stravovací služby, opravy jízdních kol či kadeřnické a holičské služby. Měnila se také celá řada parametrů daně z příjmu fyzických osob. V rámci spotřebních daní bylo nově zavedeno zdanění zahřívaných tabákových výrobků,“ říká hlavní ekonom Deloitte David Marek. „Dlouhodobě míra zdanění v Česku stoupá a již nyní podle data dne daňové svobody patříme do horní poloviny zemí EU podle výše celkové daňové zátěže.“

Daně v praxi: nárůst agendy, přísnější kontroly, časté změny legislativy

Ačkoli celková daňová zátěž mírně klesá, poplatníci a plátci pociťují dlouhodobě nárůst daňové agendy. Podnikatelé nad plněním svých daňových povinností stráví poměrně hodně času, a to i proto, že v řadě případů nevysvětlují pouze nesprávnosti, které sami uvedli ve svých hlášeních, ale objasňují nesprávně uvedené údaje svých obchodních partnerů.

Dříve se finanční úřady zaměřovaly na jednotlivosti. V poslední době posuzují celkovou ekonomickou a daňovou situaci daňového poplatníka/plátce na základě důkladnější analýzy dat z přiznání a hlášení a dalších informačních zdrojů. To klade větší nároky na správné nastavení systémů i schopnosti, znalosti a pravidelné proškolení zaměstnanců daňových poplatníků.

„Pro prokázání správnosti vykázané daně již dlouho nepatří pouze správně vedené účetnictví a dokládající účetní doklady. Poplatník/plátce je v řadě případů povinen své tvrzení prokázat, a archivuje proto velké množství nejrůznější dokumentace související s jeho činností. Vzhledem ke komplikovanosti a provázanosti všech systémů je každá, ač na první pohled malá změna v legislativě, pro velké společnosti nákladná,” říká Radka Mašková, ředitelka v oddělení daní Deloitte.

Den daňové svobody

Den daňové svobody představuje jednoduchou, laicky srozumitelnou reprezentaci daňové zátěže v ekonomice. Používaná metoda výpočtu rozděluje rok na dvě části v poměru odpovídajícím podílu celkových daňových příjmů vládního sektoru a čistého národního důchodu. Výpočty za předchozí roky jsou vždy aktualizovány při revizi dat statistických úřadů použitých při výpočtu.