Američtí centrální bankéři se přitom rozhodli pauzírovat jednak proto, že pokrok v oblasti snižování inflace již není tak viditelný (přičemž trh práce je stabilní) a jednak proto, že Fed čeká stále na to, s čím přijde Trumpova administrativa v hospodářsko-politické oblasti. Fed se tedy rozhodně nehodlá inspirovat politikou Bank of Canada, jejíž guvernér pár hodin před tím vysvětloval aktuální snížení sazeb hrozbou vyšších cel a jejich negativním dopadem na kanadskou ekonomiku. Tak daleko Fed zjevně není, přičemž J. Powell opět nechtěl na tiskové konferenci spekulovat, jaké mohou být dopady vyšších cel na americkou ekonomiku. Dojdeme, že na adresu (výrazně) pomalejší migrace pouze Powell smířlivě uvedl, že nižší příliv zahraničních pracovníků pravděpodobně míru nezaměstnanosti nesníží, neboť tento zásah bude kompenzován pomalejší tvorbou pracovních míst.

Projdeme-li si pak výroky šéfa Fedu na tiskové konferenci, tak k těm nejzajímavějším nepochybně patřily dvě informace, které z pohledu analýzy výroků na ose holubičí-jestřábí šly proti sobě. Za prvé Powell sdělil, že tempo kvantitativního utahování se měnit nebude, neboť finanční systém stále oplývá hojností bankovních rezerv. A za druhé, podle Powella je současná úroveň sazeb Fedu stále významně nad jejich dlouhodobě neutrální úrovní.

Co si toho všeho odnést? Předně, březnové snížení sazeb se opravdu zdá být nepravděpodobné a to přesto, že Fed si je dobře vědom, že inflace se v některých segmentech pohybuje správným směrem (např. v segmentu nájemného) a navíc v meziročním vyjádření dále poklesne. Na druhou stranu laťka pro tzv. jestřábí obrat (či pivot) se zdá být nastavena velmi vysoko. Aneb vše ukazuje na delší pauzu, která by mohla vydržet několik zasedání. Pak se uvidí, resp. američtí centrální bankéři by již měli vidět Trumpovy zásahy do ekonomiky - především pak rozsah vyšších cel a první dopady „migraniční brzdy“ na trh práce.