Obě ekonomiky si vedou dobře – nezaměstnanost se blíží přirozeným limitům (na obou stranách Atlantiku je kolem 5%), růst překonává Eurozónu (po očištění o jednorázový efekt investičního boomu z peněz EU by ČR rostla shodně jako USA tempem kolem 2,5-3 %), poptávka domácnosti utěšeně roste.

V obou ekonomikách je navzdory příznivému ekonomickému vývoji a vývoji trhu práce inflace výrazně pod inflačním cílem. Cíl FEDu ve formě jádrové inflace na úrovni 2 % je od reality vzdálen o 0,8 p.b., měnově-politická inflace, na kterou zase míří ČNB, a kterou by chtěla vidět kolem 2 % (± 1 p.b.), se nachází nad nulou jenom nejtěsnějším možným rozdílem. Přitom kromě pěti měsíců od prosince do dubna 2011 je inflace pod cílem FEDu nepřetržitě 7 let, u ČNB je období plnění cíle v posledních sedmi letech dlouhé 13 měsíců (říjen 2011-říjen 2012). 

Obě banky inflaci už delší dobu (neúspěšně) vyhlížejí – FED už od skončení odkupu aktiv v říjnu 2014 ve svých zápiscích uvádí, že inflace se ke 2 % ve střednědobém horizontu vrátí, ČNB očekávala, že v polovině letošního roku bude inflace na cíli, již při prvotní devizové intervenci v listopadu 2013.

Jeden rozdíl, ovšem velmi podstatný, však zde je. Na rozdíl od FEDu je ČNB mnohem pragmatičtější či – řekl bych dokonce  – mnohem méně dogmatická. Zatímco FED, snad přesvědčen, že americká ekonomika je unikátní, jenom velice neochotně bere v potaz možnost, že inflace se v nejbližší době „prostě nezvedne“, centrální banka malé otevřené české ekonomiky tuto možnost velice otevřeně připouští. FED na svém zářiovém zasedání jen s nevůlí akceptoval vývoj v Číně (a např. ignoroval setrvale nízko-inflační Eurozónu) a dle vyjádření centrálních bankéřů stále trvá na letošním zvýšení sazeb, ČNB na včera skončeném zasedání naopak řekla, že očekává „utlumenější cenový vývoj v globální ekonomice“ a jako jeho logický důsledek „pokračování uvolněné měnové politiky ve světě delší dobu“. O utažení měnové politiky tak nemůže být v ČR ani řeči -  naopak, ČNB znovu zopakovala, že koruna zůstane slabá minimálně dalších 9 měsíců, přičemž ze zářiových vyjádření centrálních bankéřů (Lízal, Rusnok) je velmi pravděpodobné, že to bude déle.

Podobný vývoj, rozdílné názory – to je FED vs. ČNB. Otázkou do dalších měsíců tak je, zda měnově-politická propast mezi ČNB a FEDem zůstane, nebo zda proběhne názorové sblížení. V tomto případě pak bude pro trhy hodně překvapivá jak měnově-politická konvergence ČNB k FEDu, tak případná konvergence opačným směrem.