Na druhé straně prognóza ČNB připouští další pokles základní úrokové sazby na 3,25 % (oproti současným 3,5 %), a to po dobu jednoho roku. K tomuto kroku však centrální banka přistoupí, pokud vůbec, až ve chvíli, kdy se dynamika jádrové inflace přiblíží cílové hodnotě – ideálně ve formě meziměsíčního růstu kolem 0,2 %, ideálně nižšího, než blíže k 0,3 %.

Červencové údaje o jádrové inflaci mohou napovědět, ale ČNB bude chtít potvrzení i v dalších měsících, pravděpodobně podpořené méně proinflačním/více produktivitou spojeným ekonomickým růstem bez dodatečné spotřební fiskální expanze (viz blížící se volby). 

Podobně vnímám i podstatu Guvernérovi poznámky ohledně potřebné „umírněné úvěrové dynamiky“.  Podstatu problému ilustruje vlastní predikce ČNB, která pro rok 2027 předpokládá zrychlení meziročního růstu HDP na téměř 3 %, což by podle ní vyžadovalo úrokovou sazbu na mírně vyšší úrovni 3,6 %.

Ponechání úrokové sazby ČNB nad její predikcí by mohlo podpořit desinflační chování koruny, tedy vytvořit mírné desinflační riziko vůči predikci ČNB. Centrální banka nově přestala zveřejňovat výhled měnověpolitické spotřebitelské inflace. 

ČNB ponechala své úrokové sazby beze změny, tedy s dvoutýdenní repo sazbou 
na 3,5 %, a to již druhé zasedání v řadě po posledním snížení o čtvrt procentního bodu v květnu. Za tímto rozhodnutím nepřekvapivě stojí zvýšené momentum jádrové inflace, které v kontextu ekonomického vývoje, dle bankovní rady, neumožňuje další snížení úrokové sazby. 

Guvernér Michl explicitně naplnil svoji komunikaci jestřábím tónem (což nepřekvapilo – viz výhled zde) s tím, že všechny tři možnosti pro budoucí rozhodnutí o úrokové sazbě jsou ve hře, aniž by přiřazoval míru pravděpodobnosti jednotlivým možnostem. Přesto byla míra jestřábího tónu o něco silnější s ohledem na slabší HDP ve druhém čtvrtletí, přeci jenom vyšší americká cla, silnější korunu a možnost mírnější červencové jádrové inflace. Na druhou stranu, žádný z těchto faktoru nemění prvotní příčinu vyšší inflace, tedy inflační dýchavičnost výkonu české ekonomiky kvůli nízké produktivitě.

Z tohoto úhlu pohledu interpretuji i Guvernérovu poznámku ohledně potřebné umírněné úvěrové dynamiky, resp. aby růst množství peněž nadměrně nezrychloval (zjednodušeně řečeno skrze úvěry a státní dluh). Domnívám se, že měl na mysli umírněnou měnovou expanzi z pohledu inflačních dopadů. Tedy relativně méně hypotečních úvěrů v porovnání s úvěry na investiční aktivitu firem či menší růst fiskálního zadlužení na spotřebu v porovnání s veřejnými investicemi. 

Zítřejší data o jádrové inflaci – a především vývoj tohoto ukazatele v nadcházejících měsících – budou podle mého názoru klíčové pro to, zda ČNB zachová stabilitu sazeb do konce roku, nebo se odhodlá k jejich pohybu ve čtvrtém čtvrtletí. V tomto období však již vstoupí do hry i výsledek říjnových voleb do Poslanecké sněmovny (3.–4. října 2025).