Zastánci žlutého kovu zlato milují, protože představuje reálnou, časem prověřenou hodnotu. V dlouhodobém horizontu je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak ochránit bohatství v případě neustále se opakujících krizí. Odpůrci zlatu vyčítají především to, že jde o investiční nástroj, který nepřináší žádný dodatečný výnos (v případě akcií existuje dividenda, u nemovitosti příjmy z pronájmu apod.), a ten, kdo kupuje zlato, prakticky spekuluje na růst jeho ceny. V asijských zemích do toho všeho vstupuje silně zakořeněná tradice, díky níž je vlastnictví zlata samozřejmostí, ba dokonce povinností. Lidé tak vlastní ohromné množství zlata a nemají v úmyslu se jej zbavit. Toto pravidlo platí zejména v Indii. 

„Indové své zlato milují a jejich láska hýbe nejen ekonomikou celého státu, ale celého světa. Dle historické tradice je pro ně žlutý kov prostředkem k uctívání bohů, moc dobře však vědí, že zlato poskytuje především bezpečnou diverzifikaci rodinných úspor,“ říká manažer ČM Aurum Kamil Kresta. 

Zajímavý produkt, nebo podvod?

Indické vládě se však držba zlata v rukou soukromníků nelíbí a proto přišla s programem Gold Monetisation Scheme. Zjednodušeně řečeno, lidé budou moci ukládat své zlato v bankách na speciálních účtech za určitý výnos, který by dokonce měl být osvobozen od daně. Jeho výše však ještě zveřejněna nebyla. Banky zase budou moci zlato dále půjčovat šperkařům, kteří ho nebudou muset nakupovat mimo zemi, a mluví se i o možnosti emitování dluhopisů navázaných na toto zlato. Úspěch takového kroku bude hodně záležet na legislativě, způsobu navrácení zlata jeho majitelům (jestli, a v jaké formě, dostanou zlato, nebo finanční vyrovnání) a určitě na již zmiňovaném výnosu. Indové se jen velmi neradi vzdají svého zlata, i když některé průzkumy ukazují, že když dostanou zajímavé podmínky, mohou svůj názor změnit. Pokud budou moci své zlato bezpečně uložit, takže se nebudou bát jeho odcizení, a ještě za to dostanou výnos, může mít program úspěch.

Program však má také své nevýhody. Kromě nedoladěné legislativy, neochoty bank ke spolupráci a nezanedbatelných nákladů je zde riziko placení dodatečných poplatků, možnost podvodů, složitost procesu kontroly ryzosti zlata apod. Nejdůležitějším bodem pro samotné lidi je pak záruka navrácení zlata.

Bude se opakovat známý zákaz vlastnění zlata americkými občany?

Dobře známý je případ z roku 1933, kdy americký prezident F. D. Roosevelt nařídil konfiskaci a zákaz vlastnění zlata americkými občany a firmami. Původně mělo jít o výpomoc bankovnímu sektoru a ekonomice, která se vzpamatovávala z krize. Následná devalvace dolaru a růst ceny zlata však znamenaly znehodnocení úspor mnoha lidí.

V Indii se sice zlato nekonfiskuje a v ideálním případě mohou lidé ještě vydělat na úrocích, nicméně v horším případě své zlato už nikdy nemusí vidět. Stejně jako USA ve třicátých letech může i Indie použít nahromaděné zlato v situaci, kdy se země dostane do ekonomických problémů. Vláda tím prakticky přenáší odpovědnost za své chyby na občany, kteří jí svěřují úspory – v tom jsou si oba případy velmi podobné. Ostatně, jedním z důvodů, proč Indie přistupuje k tomuto kroku, je i snaha o zlepšení obchodní bilance, kterou výrazně zhoršují právě velké dovozy zlata (zavedení cel na import zlata evidentně nepomohlo).

V konečném důsledku se může stát, že v případě zájmu lidí o navrácení zlata po určitém čase budou mít štěstí jen ti, kteří přijdou nejdříve a dostanou zlato nových klientů. Na ostatní zlato nezbude, protože v trezorech bank nebude – jde přece o snížení dovozů, ale poptávka po špercích určitě neklesne. Z potenciálně zajímavého produktu se pak může stát typické Ponziho schéma, při němž lidé sice budou mít peníze, resp. papírové nástroje, ale v době, kdy je dostanou, může být jejich reálná hodnota mnohem nižší, než je dnešní hodnota zlata.

Na druhou stranu však situace v Indii nemusí být až natolik nebezpečná, přičemž se může jednat pouze o snahu navýšit své zlaté rezervy ze strany bank. V posledním měsíci rostla tamní ekonomika tempem 7,5 %, což je o téměř pět procent více, než největší ekonomika světa USA. V současné době prochází Indie mimořádnou ekonomickou a sociální transformací. Podle odhadů Goldman Sachs by se během tohoto roku měla tamní ekonomika dostat na úroveň Itálie a do roku 2040 by se mohla stát třetí největší ekonomikou světa.