Začíná týden, ve kterém může dojít konečně k rozuzlení brexitu, ECB nic nezmění na své opatrné politice a tržní optimismus začne testovat nová výsledková sezóna. Její vliv nakonec může být zásadní, ale v příštích dnech se teprve bude rozjíždět.

Pátek 12. dubna je další termín, do kterého má být jasno, kdy, jak a jestli vůbec se Británie vydá pryč z EU. Rozhodovat se bude už v průběhu týdne. Dolní sněmovna britského parlamentu vyžaduje od vlády, aby v případě hrozícího divokého brexitu usilovala o jeho odložení. Aby se z toho stal zákon, musí návrh ještě v pondělí posvětit Sněmovna lordů. Sama premiérka Mayová prezentuje situaci jako výběr mezi brexitem s dohodou nebo žádným brexitem.

Jenže jak nějakou dohodu prosadit? Mayová chce rozjet další kolo jednání s labouristy, kteří ovšem požadují, aby součástí dohody s EU bylo setrvání Británie v celní unii. To mimo jiné znamená ztrátu autonomie v oblasti dojednávání vlastních obchodních smluv mimo EU. Tvrdým brexitérům zvedá tlak už samotné jednání s opozicí, natož její požadavky. Premiérka tak rozehrává jak možnost upravené a měkčí dohody, tak zvýšeného tlaku především na konzervativce, aby zvolili její původní dohodu jakožto menší zlo.

Ani jedna z možností se však zřejmě nestihne do středy 10. dubna, kdy se bude jednat o dalším postupu na mimořádném summitu EU. Pravděpodobně tedy přijde další žádost o odložení brexitu, jenže ani to není jen tak. Britská vláda by si představovala kratší prodloužení do konce června bez účasti na volbách do EP, ale to by musela mít něco v ruce, rozuměj dohodu s labouristy nebo větší podporu v konzervativní straně, a prodloužení by pouze dávalo pohodlný čas na formální odsouhlasení a praktické přípravy. EU naproti tomu vnímá bezvýchodnost britské politiky a prosazuje až roční odložení brexitu, které by se dalo zkrátit v případě dřívější dohody.

Vzhledem k tomuto nesouladu a faktu, že jakékoli odložení musí projít mezi členskými zeměmi EU jednomyslně, nám tu stále zůstává riziko, že nezvládnutím celého procesu Británie opustí Unii bez jakékoli dohody. Přestože notně zašmodrchaný brexit si v našem Týdenním výhledu vyžádal velký prostor, nakonec nemusí mít na trhy velký vliv, pokud se do popředí nezačne drát právě jeho divoká forma.

Dalším důležitým bodem programu bude zasedání ECB, které rovněž může pro trhy vyznít celkem poklidně. Banka nemá důvod měnit postoj z minula, kdy svůj výhled politiky změkčila. Zajímavé by byly případné detaily k plánovanému dalšímu kolu TLTRO nebo odstupňování depozitní sazby, resp. jiná opatření tlumící dopady měkké měnové politiky na ziskovost bank.

Zajímavé pak budou také statistiky americké inflace, která se spolu s benzínem zřejmě posune trochu vzhůru, případně spotřebitelských cen nebo obchodní bilance z Číny. Fed zveřejní zápis ze svého posledního zasedání, kde posunul dolů výhled úrokových sazeb. Nadto má ve čtvrtek v plánu vystoupit řada bankéřů z Fedu.

Přes to všechno bude závěr týdne nejspíš v režii začínající výsledkové sezóny za 1Q19. Popravdě, za současného tržního optimismu a nastavení monetární politiky hlavních centrálních bank se jedná o jediný potenciální retardér, který by mohl zbrzdit postup k historickým tržním maximům dosaženým v loňském roce.

Na úvod výsledkové sezóny čelí investoři velkému paradoxu. Zatímco tržní konsenzus pro růst zisků v 1Q19 (resp. 2Q19) prošel během předešlé výsledkové sezóny hlubokou negativní korekcí (z cca +6 % yoy až na aktuální -4 % yoy, čili -10 p.b.!), akciové trhy si připsaly jeden z nejlepších prvních kvartálů vůbec. To vše navíc po boku dluhopisů, kterým se ve světle veletoče od Fedu a zpomalujícího hospodářského růstu taktéž notně dařilo. Dokonce až tak, že jsme se nakrátko podívali na inverzní výnosovou křivku, přičemž obavy z ní byly jedním z faktorů loňských výprodejů.

Na startu je tedy situace ve srovnání s předešlou výsledkovou sezónou v mnoha ohledech zrcadlová. Zatímco do té předešlé jsme vstoupili s nízkými valuacemi a vysokými odhady, do aktuální vstupujeme naopak s vysokými valuacemi a nízkými odhady. I když tedy výsledková sezóna nemusí dopadnout špatně, alespoň relativně k tržním očekáváním, nemuselo by to trhům ve finále stačit.

Navíc stále nedochází k revizi tržních očekávání pro příští rok. Tržní konsenzus ohledně korporátních zisků stále směřuje přes +11 % yoy, což se nám jeví jako poměrně ambiciózní.

Z hlediska struktury růstu by měly být v 1Q19 nejslabšími články automobilky (-30 % yoy), polovodiče (-21 % yoy), a trochu překvapivě také oba komoditní sektory (cca -20 % yoy).

Ostrý páteční výkop obstarají tradičně banky JPMorgan a Wells Fargo.