Problém identifikace je dnes potřeba vnímat v několika směrech. Jednak jde o pohled ve smyslu autentizace, tj. prokázání identity osoby, a pak legislativní pohled prokazování totožnosti, tj. prokázání identity osoby dle platných dokladů totožnosti.

Biometrická autentizace – celá řada výhod

V oblasti obecné autentizace dnes pozorujeme rozmach několika málo trendů, a to především biometrie. Nejrozšířenější jsou implementace elektronických biometrických (dynamických) podpisů, které v ČR zavedli jako první mobilní operátoři, právě nyní je objevují i banky a další instituce budou určitě brzy následovat. Zda je označení biometrie v případě podpisů správné, je možná k diskusi, neboť jde reálně pouze o digitální zachycení podpisu, tj. obrázku podpisu obohaceného o informace, jako je rychlost pera, tlak na pero v době podpisu atd. Za biometrický nosič lze analogicky považovat i běžný papír, neboť tyto informace z něho lze též získat. Nicméně to nic nemění na velkém potenciálu, který nepochybně má elektronický biometrický podpis a s ním úzce související elektronizace dokumentů a smluv. 

Naopak velký útlum zažívají skeny otisků prstů, které dnes najdeme spíše jako jednoduchý nástroj pro zámek počítače či mobilního telefonu. Na trhu se objevily i složitější varianty skenu prstů/dlaní se skenem krevního řečiště (tzn. zjednodušeně řečeno obraz žil po prosvícení). Na rozvoj a reálné uplatnění těchto a dalších technologií, jako je biometrie oka či hlasu, si asi budeme muset ještě počkat. Jejich pořizovací náklady jsou tak vysoké, že návratnost takovéto investice prakticky není možná a neexistují-li nějaké závažné důvody jako např. bezpečnost, firmy do těchto technologií investovat nebudou a většinu čeká jistý zánik. 

Prokazování totožnosti? Bez velkých změn

Oblast prokazování totožnosti, která je vyžadována a řízena legislativou, nezaznamenala prakticky žádný vývoj již řadu let. Jde stále principiálně pouze o kontroly totožnosti, převážně pomocí občanského průkazu či pasu daného státu. A nezapomínejme, že vždy s nutným zachování možnosti provést tento úkon manuálně, míněno člověkem bez nutnosti použití zvláštní techniky. Možnosti digitálního zpracování dokladů existují, ale jsou omezeny na práci se strojově čitelnou zónou a biometrickými údaji, které známe např. z pasu, a tím ve výčtu končíme. Biometrický pas je asi největší novinka a nad rámec běžného dokladu přinesl především data uložená v čipu: digitální fotografie a data sloužící pro ověření otisku prstů. 

Pro reálné aplikace se vzhledem k nákladům a očekávanému vývoji legislativy jako nejpraktičtější jeví čtení dokladů pomocí strojově čitelných zón. Technologii lze označit za lety prověřenou a masově používanou déle než 15 let v letecké dopravě. Z legislativního pohledu zde sice stále existují určité dočasné nekompatibility spočívající především v údajích, které jsou považovány za identifikační a ty, které jsou zaneseny do strojově čitelné zóny dokladu. Jako příklad lze jmenovat např. zákony týkající se praní špinavých peněz (přesněji zákon 253/2008 Sb.) a adresu trvalého bydliště, která není z dokladu strojově čitelná (pozn.: od roku 2019 nebude na dokladech totožnosti uvedena vůbec). Tyto problémy by měly být odstraněny se spuštěním centrálních registrů a jejich uvolněním pro použití komerčními subjekty. Základní údaje na dokladu by měly být dostatečné pro ověření totožnosti a další informace by byly poskytnuty z centrálního registru. 

Čtečka na každém kroku? Možná již brzy

Dnes zmíněné vytěžování dokladů totožnosti zažívá svou dobu renesance. Tentokráte je ovšem iniciováno tlakem na zrychlení zpracování informací a klesajícími pořizovacími náklady čtecích zařízení. Čtečky se objevují v hotelech, půjčovnách lyží i bankách. Kdo ví, možná časem nebude každá naše návštěva institucí začínat zdlouhavým opisováním dokladu a bude nahrazena jednoduchým pípnutím. A možná ani se změnou adresy trvalého bydliště nezačne koloběh výměn dokladů a hlášení změn všem možným státním institucím, bankám a samozřejmě dalším, na které s velkou pravděpodobností zapomeneme.