Stejně jako v každém oboru, i v bankovnictví platí, že dobrý bankéř může být jen ten, kterého jeho práce baví. HR specialisté jsou si této skutečnosti vědomi a na základě toho přijímají potencionální uchazeče. Hlavním problémem podle nich je skutečnost, že absolventi v mnoha případech nevědí, co chtějí dělat, nebo mají o potencionálním zaměstnání zkreslené představy. Podle HR specialisty České spořitelny Martina Grau je jedním z hlavních předpokladů pro budoucí uplatnění se na trhu práce jasná představa o tom, co chci dělat. „Poněkud paradoxně se stává, že studenti volí svoji praxi nebo stáž zcela mimo svůj obor, nebo vůbec nemají představu o tom, co by od stáže chtěli získat. Tím si ale velice zhoršují uplatnění na trhu práce, jelikož málokterý zaměstnavatel by chtěl do týmu přizvat někoho, kdo má zájem doslova o ,jakoukoliv´ stáž,“ dodává Grau.
Před výběrem stáže by si měl student položit otázku: „Co bych chtěl dělat a do čeho jsem ochoten investovat svůj volný čas?“ Ideální délka stáže by podle personalistů měla trvat alespoň tři měsíce. To je totiž minimální čas potřebný k tomu, aby student mohl nahlédnout hlouběji do celé problematiky a nebyl zapojen pouze do pomocných a administrativních úkonů. Podle prorektora pro studijní a pedagogickou činnost Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE) Petra Dvořáka je však významná i krátkodobá stáž. „Významná může být klidně i měsíční praxe, pokud student či absolvent získá praktické dovednosti. Nezáleží tedy pouze na délce, ale také na zaměření a na to, jakou činnost vykonává,“ dodává Dvořák.
Školy, praxe a firmy
Firmy si často stěžují na nedostatečné propojení školského systému se soukromou sférou. Tvrdí, že jim školy nedávají dostatečné množství kvalitních absolventů, kteří jsou vybaveni jak teoreticky, tak i prakticky. Na jednu stranu má toto tvrzení své opodstatnění. Avšak rozhodně se nedá paušalizovat. Například VŠE nabízí svým studentům možnost získat oborovou praxi prostřednictvím rozvojového a poradenského centra, které pracuje s více než 300 společnostmi. Jednou z dalších možností k získání oborové praxe může být i využití studentské organizace AIESEC, která zprostředkovává zahraniční stáže téměř po celém světě.
Podle výkonného ředitele Czech Non-Banking Credit Bureau a zároveň i pedagoga VŠE Jiřího Rajla je propojenost firem a škol v dnešní době na mnohem vyšší úrovni než tomu bylo dříve. „Dnešní studenti i absolventi mají možnosti, mnohdy jsou bohužel demotivováni v okamžiku nabídky administrativních pozic bez výraznějšího rozvoje s absencí růstu,“ dodává Rajl.
Je třeba si ale uvědomit skutečnost, že situace na pracovním trhu se mění. Každoročně ze škol vyjde čím dál tím více absolventů, přičemž pouze diplom přestává být tou jasnou výhodou na trhu práce. A na to by měli pamatovat také studenti. „Ideální čas, kdy by si měl student získat stáž je po absolvování bakalářského studia. Mělo by se však jednat o mimoškolní aktivitu, která mu pomůže získat praktické dovednosti a zároveň ho neomezí ve studiu,“ radí Otakar Schlossberger, vedoucí katedry financí na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS). To odpovídá i modelu větších korporací, které se zaměřují převážně na trainee programy pro absolventy, popř. studenty posledních ročníků vysokých škol.
Ne každá škola však spolupracuje s firmami tak, jako VŠE. To ale neznamená, že by její absolventi měli menší možnost se uplatnit. Například výše zmiňované trainee programy či stáže zveřejňují firmy na svých internetových stránkách a může se do nich kdokoliv přihlásit. Ve většině případů firmy nevyžadují předchozí praxi. A právě zde přichází čas na iniciativu ze strany studentů. „Je třeba, aby se i samotní studenti aktivně zapojili do hledání stáží a praxí. Sami si mohou najít třeba i lepší praxi, než jim nabídne škola,“ radí HR konzultant a zakladatel Kariérní akademie Radek Zuzaňák.
Kromě klasických praxí však může každá škola nabídnout svým studentům to, co jejich životopis rozhodně obohatí – studijní pobyt v zahraničí. Totiž právě tyto pobyty jsou jednou z cenných položek na životopisu absolventa. Pro firmy je absolvování podobného pobytu známkou toho, že uchazeč má zájem o vlastní vzdělání a zároveň je jazykově vybaven, což je i v dnešní době stále ceněno.
Přehnaná snaživost studenta v rámci praxe však může mít i neblahé důsledky. Podle Dvořáka se mnohdy stává, že studium přestává být pro studenta prioritou a ten pak zapomíná na dokončení školy. „Často studentům chybí už jen státnice nebo obhajoba diplomové práce. Čím více pracují, tím obtížnější pro ně je ten poslední krok k završení studia udělat,“ dodává Dvořák. Tímto přístupem si však studenti škodí sami sobě. Firmy ve většině případů nehledají absolventy, kteří při škole pracují 8 hodin denně. Hledají absolventy, kteří mají chuť na sobě pracovat, neustále se vzdělávat a jsou ochotni pro to investovat svůj volný čas, nikoliv zahodit studium.
Soukromé vs. státní školy
Zajímavým fenoménem v České republice je skutečnost, že v podvědomí většiny lidí jsou soukromé školy brány, jako ty méně prestižní. „Je opravdu zvláštní, že v ČR není ani jedna prestižní soukromá univerzita. Pokud vím, v západní Evropě je situace jiná, tam najdeme soukromé školy, které mají na pracovním trhu opravu výjimečně silný zvuk,“ tvrdí Zuzaňák. Podle Graueho je pak tato skutečnost dána historickým vývojem českého školství, který byl jiný než ve světě.
Že by byly soukromé školy horší, se ale rozhodně nedá paušalizovat. Podle předsedy Asociace malých a středních podnikatelů Karla Havlíčka patří soukromá VŠFS společně s VŠE mezi školy, které vychovávají skutečně profesionální bankéře. „Pozitivní roli v rámci českého bankovního sektoru sehrávají i ekonomické univerzity, které nechrlí pouze finanční analytiky, ale skutečné odborníky. Za obě naše rozhodující univerzity zaměřené na bankovnictví – tedy VŠE a VŠFS – to mohu z vlastní praxe potvrdit,“ řekl v komentáři pro Bankovnictví Havlíček.
Skrze prsty nenahlíží na soukromé univerzity ani HR specialisté korporací, pro které je v konečném důsledku stejně rozhodující profil a osobnost uchazeče. Jednou z výhod soukromých škol je pak i skutečnost, že mnohdy vyjdou svým absolventům vstříc v rámci časového harmonogramu, který student může lépe uzpůsobit potřebám firmy.
Jsou v Česku skutečně nezaměstnaní absolventi?
Mluvíme-li o nedostatku pracovních míst (v případě potřeb studentů) či nedostatku vhodných kandidátů (v případě potřeb firem), pohybujeme se vždy jen v rovině teoretické. Přejdeme-li do praxe a čísel o nezaměstnanosti, zjistíme, že situace na pracovním trhu rozhodně není nikterak katastrofická.
Podle dat Českého statistického úřadu bylo v roce 2014 v České republice celkem 324 tisíc nezaměstnaných, počet absolventů vysokých škol činil pouze 33 tisíc osob (10,2 %), což je téměř třikrát méně než počet nezaměstnaných osob s maturitou (94 tisíc, 29 %).
Podíváme-li se na data samotných vysokých škol, zjistíme, že v případě ekonomických oborů je nezaměstnanost daleko nižší. V případě nejprestižnější ekonomické školy v ČR, VŠE, se podle portálu Vysokeskoly.com pohybovala nezaměstnanost absolventů od jednoho do tří procent (podle oboru). O něco „hůře“ na tom jsou ostatní ekonomické školy v ČR, kde nezaměstnanost absolventů dosahuje v průměru kolem 5 procent.
V tomto kontextu není tedy správné hovořit o nedostatečné poptávce ze strany firem, ale spíše o lukrativnosti pracovních míst. Bohužel spousta absolventů čeká, že hned po škole dostanou skvělé místo. To je ale bez dobrého životopisu velmi obtížné (pokud se nedostane do trainee programu). Personalisté se shodují na tom, že cestou může být přijetí i horší práce, ve které získá absolvent potřebné dovednosti, na základě kterých se vypracuje k lukrativnějším pozicím.
Závěr
Pracovní trh se rok od roku mění a na potencionální uchazeče o práci budou kladeny čím dál tím větší nároky. Ceněnou komoditou již není uchazeč, který má vysokoškolský diplom, ale ten, který v rámci svého studia obětoval svůj volný čas, aby se zdokonalil v oboru, který ho zajímá a kterému by se chtěl v budoucnu věnovat.