Média rovněž zmiňují možnost dalšího hlasování v parlamentu, které tak trochu připomíná někde už osvědčenou metodu opakovaného hlasování, dokud většinová vůle nedospěje k “žádoucímu” výsledku. V tuto chvíli jsou asi všechny možnosti otevřené, což ještě dále zvyšuje riziko pro další vývoj britské a vlastně i evropské ekonomiky. Ani po dnešním hlasování tak nemusí být pro firmy a domácnosti na obou stranách kanálu zřejmé, na co se vlastně připravovat. A to není s ohledem na současnou kondici evropské ekonomiky rozhodně dobrá zpráva.

Zvlášť, když včera zveřejněná data o průmyslové výrobě v EU za listopad dopadla dost mizerně, a to i zásluhou do oči bijících čísel z Německa, kde výroba meziročně propadla o více než pět procent. Tyto údaje mohou samozřejmě projít ještě různými revizemi, nicméně z pohledu nejbližších měsíců optimismu nedodají ani statistiky nových zakázek. Klesají nejenom ty zahraniční, ale i domácí a slabší je i poptávka ze zemí mimo Unii. Tento trend se přitom i nadále dotýká automobilového průmyslu, jehož nové objednávky soustavně padají už půl roku, a to především „díky“ nižší poptávce po nových vozech v zemích eurozóny.

Poté, co se tato významná část německého průmyslu otřepala po aféře s dieselovými motory, přišla nová pravidla měření emisí, která zahýbala s produkcí a zásobami, a nyní se k tomu všemu přidává i slábnoucí zájem o nová auta. Po tak dlouhém růstu automobilového trhu sice nejde o nijak zvláštní překvapení, nicméně přichází asi v tu nejméně vhodnou dobu. Německá ekonomika se i z tohoto důvodu ocitla na prahu recese, která nebude nepochybně bez důsledků.

Na rozdíl od některých dalších velkých zemí však Německu zůstává minimálně jeden trumf v kapse. Tím je možnost fiskální expanze, kterou si tato země vytvořila tím, že v dobrých časech spořila, aby v časech horších mohla více utrácet. Jak prosté, a přitom nedosažitelné je toto řešení třeba pro jižní křídlo Unie…