Trend propuštění v průmyslu pokračoval po celý loňský rok, zatímco ve službách se dál nabíralo. Pracovníci sice chyběli ve stavebnictví, ale tam se rozhodně příliš uchazeči o práci nehrnuli, a tak firmy musely spoléhat na zaměstnance ze zahraničí.

Růst nezaměstnanosti v době ekonomické konjunktury je projevem strukturální změny, která v naší ekonomice probíhá.

Důraz na růst produktivity práce nebo alespoň na její nesnižování nemůže vést k ničemu jinému než ke snižování zaměstnanosti. Když se k tomu připočte technologický posun spojený s nástupem AI, může nezaměstnanost růst i v roce letošním. Zásadní otázkou je, jak se bude dařit průmyslu. A nejenom tomu automobilovému.

Regionální data nám rovněž nepřinášejí žádná velká překvapení a zjištění. Vysoká nezaměstnanost na severu a západě republiky je stále symbolem toho, jak se nepodařilo ani 36 let od pád dřívějšího režimu zmenšit regionální handicapy.

Nová místa proto obvykle vznikají tam, kde už nyní chybí ochotní zaměstnanci a naopak. Realitní trh navíc tuto situaci nijak neulehčuje. Kde je práce, je i dražší bydlení.

Rok 2026 nejspíš přinese další zvýšení nezaměstnanosti, avšak nikoliv tak výrazné, jako bylo to loňské. Nezaměstnanost v úvodu roku může překročit hranici pěti procent s tím, jak se na úřady práce budou hlásit lidé propuštění ke konci roku.