Připravuje tak plán, jak lehce dostupná eura učinit ještě dostupnějšími. Cynik by asi řekl, jak učinit dluhopisy a fyzická aktiva ještě dražšími, vládní zadlužování ještě výhodnějším, euro ještě slabším atp. V každém případě, pokud tak ECB chce učinit, díky nastolenému cílování inflace ji v tom nic vlastně bránit nemůže. Inflace se v červenci totiž opět sesunula, tentokrát na rovné jedno procento, zatímco ta jádrová (která začínala dvojkou naposledy před 17 lety) ještě o něco níž 0,9 %. Samozřejmě neznamená to, že všude v eurozóně je inflace stejně nízká, nebo že ceny všeho rostou jen takto symbolicky. Meziroční inflace se v celé měnové unii solidně liší. Zatímco v Portugalsku je záporná (-0,7 %), na Slovensku je téměř o čtyři procentní body vyšší (3 %).

Stejně tak, když se podíváme na vývoj jednotlivých částí spotřebitelského koše, i tam přetrvávají velké rozdíly. Takže zatímco centrální bankéři mohou rozprávět o nízké inflaci nebo protiinflačních rizicích, například ceny bydlení svižně ve většině zemí narůstají.

Sice ne jako v ČR, které je v evropském kontextu s bydlením (vč. energií) zdražujícím o 5,5 % aktuálně rekordmanem, nicméně bydlení i tam především „díky“ energiím zdražuje nadprůměrně. A vyšší je i růst cen potravin, které spolu s bydlením obvykle tvoří největší část spotřebitelského koše. Takže v tomto případě je nepochybně inflace probuzená, tedy pokud někdy vůbec „usnula“.

Kde tedy vzniká ona v úvodu zmiňovaná desinflace, která brání dosažení cíle ECB? Pokud se na to podíváme čistě účetně, tak spoluviníky můžeme hledat v této části spotřebitelského koše. A sice to jsou levnější stále levnější a levnější mobilní telefony, jejichž ceny padají dvojciferným tempem, stále levnější televize, kamery, počítače a vůbec elektronika do domácnosti. A zapomenout nelze ani na nižší ceny roamingu a především pak internetu, nicméně ty ponechme stranou. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál a asi bychom se dostali k jednomu z důvodů dlouhodobě nízké inflace, a sice dovozu stále levnějšího zboží především z Asie. A na ten je současná měnová politika, pokud nepředpokládáme citelné znehodnocení měny, krátká. Nezbývá tedy, než nepřímo zapracovat na inflaci jinde… Tedy pokud věříme, že QE je vůbec ještě o inflaci.