Původními bankovkami (tzv. Running Ca­shes) Bank of England byly potvrzenky, resp. směnky, slibující vyplatit vkladateli jím depo­novanou částku. Jednalo se o předtištěný for­mulář, do něhož byly ručně doplněny úda­je o datu, jménu vkladatele, vložené částce (číslem i slovem) a také jedinečné číslo toho­to potvrzení. Dokument byl potom podepsán zmocněným pokladníkem „jménem guverné­ra a společnosti Bank of England“. Byly snadno převoditelné, což způsobilo, že za jméno vkla­datele byla doplněna slova „ nebo doručiteli“.

Tyto bankovky nesly již od roku 1694 obrá­zek ženy, symbolu „Británie“, který byl později využíván jako „nástroj“ proti padělání. Dalším krokem k odstrašení padělatelů byl uskuteč­něn v roce 1697, kdy byl do bankovek zapraco­ván vodoznak. Roku 1697 přijal parlament zá­kon, podle kterého je padělání bankovek zločin a trestá se smrtí. Zákon ale nerozlišoval mezi paděláním a pozměňováním peněz.

První kroky k vydávání bankovek konkrét­ních hodnot byl učiněn v roce 1725 – v tom-to roce začaly být používány částečně tištěné bankovky v hodnotách 20 liber a vyšších (vždy o 10 liber) – nejvyšší hodnota byla 90 liber. Po­kladník, který ji vydal, mohl písemně zvýšit její hodnotu. Od roku 1759 byla používána prv­ní skutečná „denominace bankovek“ - prvními konkrétními hodnotami byly bankovky v hod­notě 10 a 15 liber.

V letech 1797–1821, nazývaných „období re­strikce“ Bank of England, se ztrojnásobil státní dluh, což souviselo s obrovskými náklady na fi­nancování válek s Francií. Zároveň rostla cena zlata a banka začala vydávat stále více svých bankovek, aby mohla financovat válečné úsi­lí. V důsledku toho nicméně rychle poklesly její zlaté rezervy a v roce 1797 byla donucena ome­zit platby svých bankovek ve zlatě.

Jako reakce na tuto situaci byla v roce 1797 publikovaná karikatura s názvem „Politické znásilnění aneb Stará dáma z Threadneedle Street v nebezpečí“. Díky této karikatuře zača­la být Bank of England neformálně označována jako „Stará dáma“

Problém byl rovněž v tisku bankovek. V jeho průběhu se využívaly vyryté měděné desky, ovšem jejich použití bylo omezené na relativ­ně malý počet vytištěných bankovek. Při pou­žití více desek nešlo zajistit stoprocentní stej­nost bankovek vytištěných na různých deskách. Řešení problému přišlo z USA – Jacob Perkins vyvinul metodu tvrzení vyryté oceli, ovšem Bank of England toto řešení začala používat až v roce 1855.V této době se začala Bank of England také zabývat nízkou kvalitou vydávaných bankovek. Řešení tohoto problému spočívalo ve vylepšení používaného vodoznaku tak, aby jeho linky ne­byly rovné, ale byly vlnité, a zároveň ve výrobě speciálního papíru s tímto vodoznakem.

V roce 1816 parlament přijal „zákon o zla­tém standardu“, kterým byla formálně spojena hodnota libry šterlinků s určitým množstvím zlata, resp. s novou mincí (tzv. sovereignem), která začala obíhat následující rok. Zlatý stan­dard, který sehrál významnou roli při říze­ní inflace a výrazně přispěl ke vzrůstu mezi­národního obchodu v 19. století, byl ve Velké Británii opuštěn až v době velké hospodářské krize v roce 1931.

V roce 1826 bylo Bank of England povoleno otevřít svoje pobočky po celé zemi, což jí dalo příležitost zvýšit objem svých bankovek v obě­hu v jednotlivých regionech – tyto pobočky byly zrušeny v roce 1997. V současné době po celé zemi působí 12 agentur Bank of England, jejichž smyslem je udržovat vztahy s místními bankami.

První bankovky Bank of England, které byly zcela tištěné (tj. nebyly do nich ručně doplňová­ny žádné údaje) se objevily v roce 1853. Na těch­to bankovkách byla vytištěna faksimile podpisu pokladníka, nikoli ovšem „vedoucího poklad­níka“ (Chief Cashier). Podpis nejmladšího po­kladníka nesly bankovky v hodně jedné libry, zatímco tisícilibrové bankovky byly „rezervo­vány“ pro podpisy nejstarších pokladníků.

V průběhu vlády královny Viktorie Bank of England konsolidovala svoje pozice jako „národní banka“. Současně stála na čele péče o vlastní zaměstnance a v roce 1894 se stala jed­nou z prvních institucí v City, která zaměstná­vala ženy.

Ve druhé polovině 19. století začala mít Bank of England problémy s fotografickým fal­šováním bankovek. Nejstarší takto zfalšovaná bankovka byla zachycena v roce 1876. Odpo­vědí na to bylo zavedení barevných bankovek, k čemuž ovšem Bank of England přistoupila až v roce 1928 – jednalo se o bankovky v hodnotě 10 šilinků (50 pencí) a 1 libra. 

V roce 1939 byla dokončena nová budova Bank of England, a to na místě její původní bu­dovy. Bank of England byla znárodněna zákonem, přijatým v roce 1946 – tento zákon ovšem pou­ze formalizoval stav, který existoval již řadu let a neznamenal žádnou změnu v jejím fungování.

Ve druhé polovině 20. století se na libro­vé bankovce poprvé objevil portrét vládnoucí­ho panovníka (tj. královny Alžběty II.). Vedle portrétu královny jsou od té doby na britských bankovkách rovněž portréty významných brit­ských osobností.

Významný a mimořádný úkol splnila Bank of England v roce 1971 – zajistila bezproblémo­vý přechod britské měny na desetinný systém.

Budete-li se chtít dozvědět více informa­cí o popisované problematice, doporučuji Vám návštěvu Muzea Bank of England v Londý­ně, umístěného v její budově. Vstup je z Bart­holomew Lane, nedaleko stanice metra Bank. Otevřeno má vždy od pondělí do pátku mezi 10. a 17. hodinou, za vstup se neplatí. Podrob­nosti o muzeu naleznete na internetové stránce www.bankofengland.co.uk/museum