V minulém čísle Bankovnictví jsme se zabývali obecnými teoretickými východisky vhodnými pro bližší uchopení a výklad pojmu odborné péče, kterou je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen vynaložit při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před případným uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. V tomtéž kontextu jsme se dotkli i standardu informační povinnosti uložené spotřebiteli a pokusili se o výklad pojmu neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v souvislosti s porušením povinnosti věřitele podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů („ZoSÚ“). V této druhé a závěrečné části se zaměříme především na konkrétní obsahové náležitosti při aplikaci odborné péče.