Začněme ropou: Brent posílil 2. března o 7 % a 3. března ráno přidal další asi 3 % 
na 80 USD za barel. To je relativně umírněná reakce vzhledem k rozsahu válečného konfliktu, což naznačuje, že trh zatím nepočítá se scénářem dlouhodobého výpadku dodávek.

V ohrožení je přitom až 20 milionů barelů denně, které se přepravují skrze Hormuzský průliv, což by byl potenciálně největší výpadek v historii. Proto nyní detailně sledujeme provoz v Hormuzském průlivu, nejdůležitějším škrtícím bodě energetických trhů. Ten již výrazně poklesl – ne kvůli přímým íránským útokům, ale kvůli preventivním opatřením a skokovému zdražení pojištění tankerů. Dlouhodobá blokáda Hormuzu by dle nás s vysokou pravděpodobností vedla k růstu ceny ropy nad 100 dolarů za barel.

Větším problémem se nyní zdá – minimálně z pohledu Evropy – výpadek dodávek zkapalněného zemního plynu. Katar včera kvůli útokům zastavil produkci LNG, jehož je druhým největším vývozcem na světě s přibližně 20% podílem. To vedlo ke skokovému zdražení evropského plynového benchmarku TTF o více než 35 % na 43 EUR/MWh. Výpadek katarských dodávek fakticky znamená, že Evropa a Asie se budou ještě více přetahovat o alternativní dodávky LNG, zejména ze Spojených států.

Podstatné je ale zmínit, že růst ceny plynu se odehrál na spotovém trhu, zatímco delší kontrakty reagují výrazně mírněji (jednoletý forward na 33 EUR/MWh). To je důležité například z pohledu tuzemských obchodníků s energiemi, kteří nakupují plyn pro své zákazníky tzv. na dlouho, a proto by se prozatímní zdražení plynu nemělo propsat do ceníků pro spotřebitele. To se samozřejmě může v čase měnit – pokud se ukáže, že výpadek katarského plynu je dlouhodobý, pak by se bezpochyby propsal do vyšších spotřebitelských cen.

Drahé energie tak představují nové proinflační riziko, které může vést ČNB k ještě větší opatrnosti – mimo jiné při úvahách o mírném poklesu sazeb. Centrální banky sice volatilní ceny energií typicky „výjimkují“ z plnění inflačního cíle, ale jen tehdy, pokud jde o jednorázový šok bez významných druhotných dopadů do jádrové inflace. Při razantnějším zdražení však roste riziko přelití do cen služeb, které jsou nadále hlavním ohniskem tuzemské inflace. Důvodem k opatrnosti je i nedávná zkušenost s vysokou inflací, která byla doprovázena výrazným růstem inflačních očekávání: u spotřebitelů je často kotví cena na totemech čerpacích stanic.

To vše ale bude primárně záviset na rozsahu a délce trvání války na Blízkém východě.