V novodobé české historii po roce 1989 se ve vedení České národní banky  vystřídali tři guvernéři a vedly ji již čtyři osoby, neboť jedna z nich, viceguvernér Pavel Kysilka, byl řízením této instituce dočasně pověřen.

Při studování životopisů guvernérů a viceguvernérů lze nalézt několik shodných znaků. Ten nejvýraznější je, že Tošovský i Tůma jsou absolventi Vysoké školy ekonomické v Praze. Mezi oběma muži je desetiletý věkový rozdíl. Kdyby byl věkový rozdíl menší, mohli se na této škole i potkávat. Oba byli jmenováni prezidentem Václavem Havlem, byť Zdeněk Tůma byl do svého druhého období jmenován Václavem Klausem. Oba guvernéři vedli centrální banku po dvě funkční období avšak ani jeden z nich ho nedokončil v řádném termínu. Oba bývalé šéfy České národní banky spojuje i politika. Josef Tošovský stihl být prvním úřednickým předsedou vlády. Zdeněk Tůma měl našlápnuto stát se pražským primátorem, avšak osud zapracoval proti němu.

Josef Tošovský působil jako guvernér od 21. dubna 1992 do 30. listopadu 2000. Oproti jeho následníkovi měl funkční období rozdělené na tři části. Jedna pauza byla daná rozdělením státu a přechodu z ČSFR na ČR, ve druhé pauze stál v čele úřednické vlády. Po opuštění České národní banky začal Tošovský od 1. prosince 2000 působit ve funkci předsedy Institutu pro finanční stabilitu, která je součástí Banky pro mezinárodní platby se sídlem ve švýcarské Basileji.

Předposledním exšéfem centrální banky byl Pavel Kysilka, který aktuálně působí jako předseda představenstva České spořitelny. Kysilka vedl ČNB od prosince 1997 do července 1998 z pozice viceguvernéra, neboť byl svým nadřízeným pověřen jeho zastupováním po dobu výkonu funkce předsedy vlády. Za jeho vedení centrální banky zavedl vyhlašování inflačního cíle. Václav Havel nedal mandát na další funkční období jak Kysilkovi, tak i dalšímu viceguvernérovi Janu Vítovi.

Po ukončení svého prvního mandátu začal Pavel Kysilka pracovat pro Erste Bank, v roce 2000 se stal hlavním ekonomem České spořitelny. Od roku 2004 byl zvolen členem do představenstva. Od 1. ledna 2011 je předsedou představenstva České spořitelny. Kromě toho spolu se Zdeňkem Tůmou působí i jako člen správní rady Vysoké školy ekonomické v Praze.

Posledním bývalým guvernérem byl Zdeněk Tůma, který v čele ČNB působil od prosince 2000 do léta 2010. Po ukončení mandátu se angažoval nejdříve v politice a od loňského podzimu je partnerem v auditorské společnosti KPMG. Na sklonku jeho guvernérského funkčního období se o něm spekulovalo jako o případném eurokomisaři. Tehdejší domněnky Tůma razantně odmítl. V polovině dubna 2010 Tůma oznámil, že k 30. červnu 2010 skončí svou guvernérskou misi. Jako důvod pro odstoupení uvedl, že chtěl co nejvíce zmírnit období nejistoty, neboť v následujícím roce se měla výrazně obměnit bankovní rada. Ze sedmičlenného tělesa šlo o čtyři členy bankovní rady, personálně to byl post guvernéra, viceguvernéra a dva členové. „Pro Českou národní banku bude lépe, když období nejistoty spojené s obměnou bankovní rady bude co nejkratší. Kromě toho považuji za rozumné, aby mandát guvernéra byl i do budoucna časově oddělen od ostatních členů bankovní rady,“ prohlásil tehdy Tůma.

Paralely se však nabízejí i mezi Zdeňkem Tůmou a jeho následovníkem Miroslavem Singerem. Oba jsou spjati s institutem CERGE-IE Univerzity Karlovy, kde přednášeli. Aktuální guvernér si se svým předchůdcem z centrální banky prohodili prezidentování Nadace CERGE, Singer kdysi, Tůma nyní. Oba mají i podobný profesní profil, neboť byli hlavními ekonomy. Miroslav Singer v Expandia Bance, Zdeněk Tůma v Patria Finance. Zajímavé je i to, že Singer přišel do ČNB ze společnosti PwC, Tůma odešel do KPMG.

Úspěšní politici

Bývalí guvernéři a viceguvernéři mají předpoklady pro politickou kariéru. Centrální bankéř má relativně vysokou šanci stát se po svém angažmá profesionálním politikem. Cílovou politickou stranou je taková, která je z ideologického politického hlediska konzervativní nebo liberální, což jsou z třístranné pravolevé škály přesně takové subjekty, u kterých je vyšší šance, že je volí vzdělanější elektorát. Zde je šance, že budou centrální bankéře, byť nejde o všeobecně populární persony, znát a dokáží se s nimi ztotožnit. Bývalým guvernérům a jejich zástupcům hraje do karet i to, že banky patří mezi důvěryhodné instituce. Tato dispozice jim může pomoci vyhrát volby. To se povedlo Zdeňku Tůmovi v roce 2010, kdy byl v čele pražské kandidátky TOP 09 relativně jasným favoritem na post primátora hlavního města. Preference dokázal proměnit v prvenství, avšak zákulisní politika ODS a ČSSD mu zabránila stát se šéfem pražského magistrátu. Politické ambice měl i jeho někdejší kolega z ČNB Luděk Niedermayer, který byl letos na jaře zvolen za „topku“ do Evropského parlamentu. V mezidobí pracoval pro auditorskou společnost Deloitte, kde působil jako ředitel consultingu. Letos na jaře se rozhodl opustit toto zaměstnání kvůli kampani do Evropského parlamentu.

Pan Euro

Druhým Tůmovým viceguvernérem byl Oldřich Dědek. Po ukončení svého volebního mandátu v roce 2005 se o rok později stal poradcem ministra financí a vedoucím české delegace ve Výboru pro hospodářskou politiku, ve stejném roce se stal členem Eurotýmu při Evropské komisi. Od roku 2007 působí jako národní koordinátor pro zavedení eura v České republice. Této pozici se familiérně říká „pan Euro“. Ostatně i on sám se takto označuje.

Jeho kroky směřovaly zpět na akademickou půdu. Aktuálně se angažuje v Institutu ekonomických studií na Karlově univerzitě jako vedoucí katedry makroekonomie a ekonometrie, na které se věnuje měnové politice a evropské integraci. Kromě toho je garantem navazujícího magisterského studia. Letos Dědek získal Cenu Milana Sojky za studii „Historie evropské měnové integrace. Doba eura.“, vydanou v rámci Národohospodářského ústavu Josef Hlávky, který ji uděluje ve spolupráci s Vysokou školou ekonomie a managementu.

Mezi Oldřichem Dědkem a Zdeňkem Tůmou je vztah i na akademické půdě. Bývalý viceguvernér byl oponentem habilitační práce exguvernéra, který předsedal bankovní radě, ve které byli členy. Společně se mohou potkávat i na stejné katedře, kterou vede Dědek. Tůma na ní přednáší kurz o finanční regulaci.