Svět se stává bohatším. Soukromá finanční aktiva domácností rostla rychleji než globální ekonomika. Pod pojmem finanční aktiva (či jmění) rozumíme hotovost, depozita, podílové fondy, obchodované akcie a dluhopisy, životní a penzijní pojištění. Mezi jednotlivými regiony jsou však značné odlišnosti. Jejich příčinu spatřují konzultanti BCG nejen v rozdílných tempech ekonomického růstu, ale také v rozdílné alokaci aktiv.   

Nejvíce bohatne Asie

V letech 2009 až 2014 na tom byla z hlediska dynamiky růstu v celosvětovém měřítku nejhůře západní Evropa. Její slabý ekonomický růst zbrzdil bohatnutí evropských domácností jen na 4 % ročně. Středoevropské země téměř držely krok se světovým průměrem a jejich domácnosti si připisovaly ke svému jmění 7 % ročně. Severoamerické domácnosti drží historicky velký podíl jmění v akciích, a to jim spolu s růstem HDP dopomohlo k 7% ročnímu přírůstku jejich finančních aktiv.

Nejvíce bohatli lidé v Asii, a to o 11 % ročně, především díky silnému růstu HDP. Tento region dosáhl v předchozích pěti letech v celkovém objemu soukromého finančního jmění světového prvenství a předstihl tak Severní Ameriku a západní Evropu. Slušně se dařilo i domácnostem v Latinské Americe, protože jim jejich finanční aktiva rostla meziročně o 10 %.

Roste počet bohatých domácností

Téměř 300 milionů domácností na celém světě má finanční aktiva v hodnotě nad 100 tisíc USD. Přes 17 milionů domácností vlastní víc než jeden milion USD.

Nejvíce dolarových milionářů je v Severní Americe (7,7 mil.) a v Asii (5,4 mil.). V západní Evropě vlastní více než jeden milion USD pouze 2,9 milionu domácností.

Západní Evropa je naopak vedoucím regionem v počtu domácností s aktivy nad 100 tisíc USD - je jich celkem 107 milionů - což poukazuje na rovnoměrnější rozdělení bohatství mezi domácnostmi. V Asii je počet domácností s finančním jměním nad 100 tisíc USD 102 milionů a v Severní Americe 73 milionů.

Co se týče středoevropského regionu, tady je 900 tisíc domácností s aktivy nad 100 tisíc USD a 40 tisíc s aktivy nad jeden milion USD.

„Naše studie ukazuje, že počet dolarových milionářů rostl v letech 2009 až 2014 meziročně o 10 %, zatímco těch, kteří mají aktiva v hodnotě 100 tisíc až 1 milion USD, přibývalo jen polovičním tempem. Hlavními tahouny 10% růstu byly rychle rostoucí regiony Severní Ameriky a Asie. Důvodem rychlejšího růstu počtu dolarových milionářů v těchto regionech je kombinace silnějšího růstu tamních ekonomik a většího podílu jmění v akciích (kterým se v posledních pěti letech dařilo),“ vysvětluje Vít Pumprla, Manažer pražské kanceláře BCG, který se zaměřuje na finanční instituce.  

V roce 2018 by měl objem finančního jmění domácností dosáhnout celosvětově hodnotu asi 200 bilionů dolarů.

„Pro období let 2014 až 2018 odhadujeme, že v globálním měřítku finanční jmění domácností stále poroste, a to průměrně o 5 % ročně. Zásadní zprávou je, že polovina tohoto růstu bude opět tažena Asií, a to zejména nově vytvářeným bohatstvím díky pokračujícímu růstu ekonomiky,“ doplňuje Vít Pumprla.

Jak jsou na tom české domácnosti?

Soukromá finanční aktiva českých domácností rostla v předchozích pěti letech v průměru o 6 % ročně, tedy pomaleji než byl celosvětový průměr. A dokonce pomaleji než bohatly domácnosti v sousedním Polsku a na Slovensku (oboje 8 % ročně).

„Hlavní důvod vidíme v nižších tempech růstu českého HDP a také relativně nižším podílu jmění českých domácností v akciích. Češi dávají přednost ukládání peněz v bankách, kterým důvěřují. Jde jim hlavně o to, aby neutrpěli ztráty,“ říká Vít Pumprla.

Současná generace Čechů však do konce svého života nestačí příliš zbohatnout

Pokud porovnáme finanční aktiva domácností vůči velikosti HDP, což dává přesnější obraz o relativní úrovni bohatství národa, pak byli Češi s 93% podílem soukromých finančních aktiv k HDP v roce 2014 bohatší než Poláci (82 %) nebo Slováci (78 %). Na druhou stranu toto porovnání odhaluje propast, která je stále dělí od německých (195 % HDP) či severoamerických domácností (270 % HDP). „Pokud by česká ekonomika rostla v průměru jako dosud a Češi by zhodnocovali své finanční jmění o 4 % ročně, pak by dosáhli současné úrovně bohatství německých domácností v roce 2055,“ říká Martin Kálovec, Řídící partner pražské kanceláře BCG.

Soukromé finanční jmění je v Česku rozloženo rovnoměrněji, a to jak v porovnání se západní Evropou či USA, tak i ve srovnání se sousedním Polskem či Slovenskem. Například horních 20 % Čechů drží 63 % z celkového finančního jmění domácností.  Pro srovnání v Polsku je to 68 % a na Slovensku 70 %. Oproti tomu v Německu je tento podíl 72 % a v USA dokonce 94 %.

O rovnoměrnějším rozložení bohatství u nás svědčí i to, že 5 % nejbohatších Čechů vlastní 45 % celkového soukromého finančního jmění v zemi, kdežto v Polsku je to 48 %, na Slovensku 49 %, v Německu 52 % a v USA dokonce 77 %.

Nejde však prvoplánově o žádné české rovnostářství. „Menší koncentrace bohatství českých domácností je také dána kratším obdobím kumulace finančních prostředků. Zatímco Češi měli na bohatnutí jen 25 let, západoevropané o 40 let déle. Více dolarových milionářů zřejmě vzejde až z generace narozené po sametu,“ vysvětluje Martin Kálovec.  „Na druhou stranu je to možné vnímat jako pozitivní signál, že česká společnost bohatne více jako celek,“ dodává Kálovec.

Bohatí Češi a privátní bankovnictví

Soukromá finanční aktiva v hodnotě nad 100 tisíc USD má 200 tisíc českých domácností, což představuje asi jen 5 % z nich. V západní Evropě je to 61 % domácností a v USA 54 %. Z toho jen 10 tisíc českých domácností (0,2 % ze všech) se může prohlásit za dolarové milionáře. V západní Evropě je takových domácností 1,6 % a v USA dokonce 5,7 %.

Správu soukromého finančního jmění a související služby nabízejí bohatým lidem privátní banky.

Privátní bankéř v České republice spravuje v průměru 110 milionů dolarů aktiv, což je asi poloviční objem než jeho kolega v západní Evropě. To je primárně dáno nižším objemem aktiv na jednoho klienta (1,1 mil. USD) oproti  západní Evropě (1,9 mil. USD). Nicméně i v počtu obsluhovaných klientů existuje rozdíl – zatímco český privátní bankéř má v průměru 100 klientů, bankéř v západní Evropě obsluhuje asi 125 klientů.

Movití lidé v České republice jsou navíc velmi konzervativní. Ti, kteří v roce 2014 disponovali finančními prostředky v hodnotě nad 100 tisíc USD, drželi 69 % z nich v hotovosti a bankovních vkladech, 23 % v dluhopisech a pouze 9 % v akciích.

Naproti tomu v západní Evropě držely stejně bohaté domácnosti jen 40 % v hotovosti a v depozitech, 26 % v dluhopisech a 34 % v akciích. Severoamerické domácnosti tradičně preferují akcie, v nichž drží 52 % svého finančního jmění, v dluhopisech mají 21 %, v hotovosti a depozitech pouhých 28 %.

Proto také Češi v předchozích 5 letech, kdy akciové trhy rostly, bohatli méně.

Privátní banky prožívají dynamické období

Privátní banky již několik let čelí tlaku na snižování poplatků a tím i na pokles výnosových marží. Proto musí snižovat náklady a zvyšovat efektivitu. Ze studie BCG vyplývá, že v období 2011-2013 celosvětově klesly výnosové marže v privátním bankovnictví z 0,84 % na 0,79 %. Poměr nákladů k aktivům poklesl globálně z 0,64 % na 0,51 %.

„V České republice jsou výnosové marže i nákladová efektivita privátních bank srovnatelné se západní Evropou. V roce 2013 byly výnosové marže privátních bank v ČR 0,75 % a v západní Evropě 0,79 %. Stejně tak vykazují české privátní banky srovnatelný poměr nákladů k aktivům, a to ve výši 0,35 %. V západní Evropě to je 0,37 %,“ vysvětluje Vít Pumprla.

Studie BCG poukazuje na to, že ačkoli jsou české privátní banky srovnatelné se západní Evropou co do úrovně výnosových marží a nákladové efektivity, mají stále velký prostor poskytovat více úvěrů svým privátním klientům. Podíl úvěrů na celkových spravovaných aktivech (1,5 %) je totiž v České republice sedmkrát nižší než v západní Evropě (10,6 %).

Velkým aktuálním tématem v bankovnictví je využití digitálních kanálů v prodeji a obsluze klientů. Studie BCG ukazuje, že digitální kanály jsou důležité i pro klienty privátního bankovnictví.

Z údajů BCG vyplývá, že se privátním bankám daří v digitální oblasti uspokojovat přání klientů z hlediska porozumění jejich finanční situaci (on-line přehled portfolia, historie transakcí a výpisů a přístup ke smlouvám) a provádění transakcí (obchodování a makléřské služby, platby a převody finančních prostředků, založení nových produktů).

Existují však dvě oblasti, ve kterých musí privátní banky svoji nabídku přes digitální kanály rozvinout – v oblasti individuálních klientských řešení (investičních doporučeních na míru, analýzách portfolia a simulacích, monitoringu investičních preferencí) a v oblasti vzdálené komunikace s klientem (přímém kontaktu s privátním bankéřem přes video chat, interakci s jinými klienty pomocí sociálních médií a interaktivním kontaktem s experty).

„Vzhledem k tomu, jak česká společnost bude nadále bohatnout, tak role privátních bank jako důvěryhodných správců finančních aktiv českých domácností bude celkově narůstat,“ uzavírá Vít Pumprla, Manažer pražské kanceláře BCG.