Americký Fed ještě před řádným zasedáním srazil úrokové sazby o celý procentní bod (navíc k nedávným 50 bazickým bodům) a spustil masivní nákupy aktiv. Jednání naplánované na úterý a středu sice může přinést další opatření či upřesňující komentář, ale za této situace je poměrně jasné, že bankéři debatují prakticky kontinuálně a nebudou se omezovat na kalendář schůzek.

Zásadní pro vývoj trhů podle nás zůstává tempo šíření viru, které vůbec nepolevuje a naopak to vypadá, že řada zemí jede podle italského scénáře a budou mluvit o velkém štěstí, pokud se jim náhodou vyhne. Zákazy přeshraničního cestování neřeší problém domácího rozšiřování nákazy, který už vidíme v západních zemích prakticky plošně.

Jako opatření se tak nabízí přesně to, co momentálně činí i česká vláda, tedy zavření obchodů, omezení pohybu, přísná karanténa atp. Jde o opatření, ke kterým v Evropě sáhla nejprve Itálie, v dalších evropských zemích jsme si je asi dokázali představit také, ale USA stále žily v představě, že situace až tak daleko nedojde. Aktuální data o nákaze ovšem hovoří tak, že i Spojené státy kráčejí po stejné cestě jako Evropa, jen jsou o trochu pozadu.

Pochybnosti rozptýlil v podstatě i zmíněný Fed, který svými extrémními kroky naznačuje velký strach ze zamrzání peněžního trhu, ohrožení bankovního sektoru a krachů firem. Zároveň velikost a naléhavost jeho zásahu zvedá pochybnosti, jak vlastně efektivní může měnová pomoc krátkodobě být. Nové odhady velkých bankovních domů věstí ekonomice USA recesi, se kterou se ještě pár dní nazpět příliš nepočítalo.

Na tahu je nyní znovu fiskální politika. Americká vláda bude muset nejen sáhnout k tvrdým opatřením proti epidemii, která budou pro slušnou část populace šokem, ale také k razantnějším podpůrným krokům. Fed ostatně už vytvořil podmínky pro masivní příliv dluhopisů na trh.

Situace na finančních trzích zůstane vysoce turbulentní a bude se přelévat podle toho, jestli budou mít navrch obavy z hospodářského propadu, nebo naopak naděje v efektivitu hospodářskopolitické podpory. Do centra pozornosti se naplno dostávají USA. To samozřejmě neznamená, že rychlé zhoršování situace v Evropě není důležité, ale na rozdíl od zámoří se s ním už tak trochu počítalo.

Čínské statistiky ukázaly prudký propad průmyslové výroby a maloobchodu za leden až únor. Jsou to jedny z prvních tvrdých čísel o dopadu viru a pěkná čísla to nejsou. Že jsou daleko horší než odhady, bereme spíše jako formalitu - tyto odhady prakticky nebylo na čem stavět.

Dál během týdne mohou být zajímavé průzkumy aktivity prováděné newyorským a filadelfským Fedem, jen se obáváme, že i tyto statistiky budou už fakticky zastaralé. Taktéž v německém průzkumu ZEW se odrazí poslední dění jen z části. Tvrdá čísla ze západních zemí budou mít pro obchodování malou důležitost.

Sledovat je třeba průběh nákazy, velikost a načasování protiopatření, odhady dopadů virové krize a ještě třeba výhledy firem, pokud se k nim odhodlají. Do doby, než se přírůstky nakažených stabilizují, resp. začnou klesat, nelze na trzích počítat se zklidněním.

I přes okurkovou výsledkovou sezónu máme i v tomto týdnu v korporátním kalendáři hned několik velkých jmen počínaje Volkswagenem a konče Enelem. Bohužel musíme opět konstatovat, že to jen stěží zčeří vodu. Snad s výjimkou výhledu německé Lufthansy. A proč by taky mělo? Akciový trh v uplynulém roce úspěšně ignoroval čtyři slabé várky korporátních výhledů i přesto, že se tou dobou na ně ještě dalo jakž takž spolehnout.

Momentálně jsou všichni hráči na finančních trzích slepí. Všichni vědí, že globální pandemie bude mít dalekosáhlé důsledky pro růst ekonomik, korporátních zisků i trhů. Problém je v tom, že je nikdo nedokáže spočítat. Od původních odhadů je houfně upouštěno, ale ani nové nejsou o nic spolehlivější. Ani Fed, zdá se, není v nastalé situaci tím příslovečným jednookým mezi slepými. A tak se panicky prodává dál.