Důvod je samozřejmě nasnadě – šokující výsledek měnověpolitického zasedání České národní banky. Od něj se sice všeobecně očekávalo razantní zvýšení tuzemských sazeb, ovšem trh si pod tím představoval zhruba 50 až 75 bazických bodů. Bankéři se po shlédnutí aktualizované čtvrtletní prognózy, která ukazovala na raketově rostoucí výhled na inflaci, rozhodli neotálet a doručili rovnou 125 b.b.

Guvernér Rusnok se navíc nechal slyšet, že byť je tímto velká část nejakutnějších povinností ČNB pro tuto chvíli odpracována, další zpřísnění měnové politiky v žádném případě nevylučuje. Rozšiřující se úrokový diferenciál pak korunu katapultoval z EUR/CZK 25,50 až do okolí EUR/CZK 25,20. I my vzhledem ke změněnému výhledu na budoucí měnovou politiku přehodnocujeme naši aktuální prognózu kurzu koruny, a s tou aktualizovanou vás seznámíme v příštím vydání.

Dalšího podobného dramatu se v nejbližších dnech pravděpodobně nedočkáme, ovšem dílčí pohyb české měny nelze vyloučit, a to hned ze tří důvodů. Ze Spojených států dorazí údaje o růstu cen spotřebitelů i výrobců, tedy důležitá vodítka pro výhled na politiku Fedu. U něj se trh po posledním zasedání smiřuje s tím, že se americkým bankéřům do zvedání sazeb nechce a odsouvají jej směrem k závěru roku 2022. Případné další překvapivé vzedmutí tamní inflace by je ovšem mohlo znovu vystavit tlaku, což by pravděpodobně vedlo k odlivu kapitálu z koruny směrem do dolaru. 

Data o inflaci přijdou i z tuzemska, a očekává se odtud další výrazné zrychlení. Zde je prostor pro posílení koruny již patrně omezený, jelikož trh je nastaven na tak svižný růst sazeb, že o mnoho ostřejší nepřichází v úvahu. Naopak případné zvolnění tempa růstu cen – byť jej neočekáváme – by mohlo koruně sebrat vítr z plachet. V neposlední řadě budeme sledovat i makroekonomická data spojená s výkonem tuzemské ekonomiky. Té se týká jak evropská průmyslová výroba, tak i německý ZEW index. Z těchto směrů poslední dobou chodí spíše nemilá překvapení, která koruně neprospívají.

Autor: Vít Hradil, analytik Raiffeisenbank