Koruně se začátek roku 2021 zatím příliš nevydařil. Ačkoliv konečný výsledek plnění loňského státního rozpočtu přinesl znatelně menší deficit, než bylo plánováno, a zahraniční obchod potvrdil svým přebytkem pokračující čilou obchodní výměnu, koruna přesto zaostala za svými tradičními regionálními souputníky.

Zatímco polský zlotý si od 1. ledna připsal k euru zisky v hodnotě 0,8 % a maďarský forint 0,63 %, koruna paběrkuje poblíž nulového zisku. Za tímto vývojem s největší pravděpodobností stojí pokračující dominance České republiky ve statistikách výskytu onemocnění Covid-19 a s ní spojené obavy o nutnost pokračování ekonomických restrikcí. Nelichotivou nálepku Česka jako „worst-in-Covid“ z pohledu trhu nepřebily ani signály z bankovní rady České národní banky, které velmi jemně naznačují ochotu zvažovat zpřísnění měnové politiky na bližším horizontu.

Právě české (ne-)zvládání pandemie je jedním z hlavních argumentů, který nás vede k úpravě výhledu na další vývoj kurzu koruny. Byť i naše dřívější prognóza počítala s pokračujícími ekonomickými omezeními v prvním kvartále letošního roku, realita se nyní zdá být ještě o něco chmurnější. Nejen, že Česko zůstává jednou z nejvíce promořených zemí na světě, ale mnoho nadějí na brzké zlepšení nedává ani pomalý postup v otázce vakcinace.

Českou ekonomiku tak podle nás čeká ještě jedno „ztracené čtvrtletí“, což bude pro korunu znamenat opatrné přešlapování na místě. Viru nás nakonec zbaví patrně až teplejší počasí a s létem se tak kromě ekonomického růstu dostaví i posílení měny. S Českou národní bankou pak sdílíme názor, že dostupná data ukazují na možnost o něco dřívějšího zvýšení sazeb, byť nadále nepředpokládáme, že by k němu došlo již v letošním roce. V tom příštím ovšem přinese souhra skutečného post-pandemického oživení spolu s postupným růstem sazeb koruně nový impuls, který ji bude pomalu přibližovat k hranici EUR/CZK 25,00.

Autor: Vít Hradil, analytik Raiffeisenbank