Daří se proto i dalším měnám v regionu, zejména forintu, který se dostal na nejsilnější úrovně od loňského léta. Ve prospěch koruny naopak v posledních týdnech hraje čím dál tím méně úrokový diferenciál, kdy jestřábí vyznění na posledním zasedání ECB přispělo k dalšímu snižování rozdílu mezi výnosy v ČR a eurozóně (viz graf koruny v porovnání s rozdílem výnosu mezi srovnatelnými úrokovými swapy). Fundamentálně to tak je jeden z důvodů, proč u koruny vidíme v následujících měsících spíše prostor pro mírné oslabování. Současný vyšší rizikový apetit ale prozatím tomuto oslabení brání, stejně tak je historicky lednové posílení koruny následované návratem na slabší úrovně poměrně častým jevem.

Tento týden bude patřit zejména inflaci, a to nejen české, ale i v USA. Domácí meziroční inflace by podle našeho odhadu měla setrvat poblíž listopadové hodnoty (čekáme 16,1 % vs 16,2 % v listopadu), podobný je i medián trhu. Relativně velký rozptyl odhadů ovšem ukazuje, že prostor pro překvapení existuje oběma směry. Největší zájem trhu ale vzbudí až čísla za leden, kdy obvykle dochází k nejvýraznějšímu přecenění, a i samotná ČNB očekává podle komentářů guvernéra Michla růst meziroční míry ke 20 %. Samotné komentáře členů ohledně možné delší stability či dokonce zvýšení sazeb pak mohou ovlivnit i kurz koruny. 

Od americké inflace je očekáváno další snížení meziroční míry (6,5 % z 7,1 %), značná dávka pozornosti bude mířit k jádrové inflaci. Pokud by i zde došlo k výraznějšímu snížení pod úroveň očekávanou trhem (5,7 % z 6,0 %), může se na trhu projevit vyšší optimismus spojený se zájmem o rizikovější aktiva a měny (včetně české koruny). Opačný výsledek by naopak mohl přinést další vlnu výprodeje.

Autor: Vratislav Zámiš, analytik Raiffeisenbank