Česká měna opět proklouzla týdnem nabitým událostmi prakticky netečně, když posílila jen o zhruba 2 haléře na aktuální kurz EUR/CZK 25,50. Česká inflace překvapila listopadovou hodnotou 3,1 %, čímž se dostala nad hranici tolerančního pásma inflačního cíle ČNB, nicméně trhy přesto nevěří, že to přiměje bankéře ke zvýšení úroků.

Od Fedu jsme se překvapení nedočkali, když podle očekávání potvrdil současné nastavení úrokových podmínek v USA a zároveň šéf Powell naznačil, že pokud se dramaticky nezmění ekonomická data, na sazby by rád nesahal ani v blízké budoucnosti. Podobně ani nikoho nezaskočila ECB, když sazby ponechala beze změny a její šéfka Lagardeová udržela rétoriku podobnou svému předchůdci Draghimu. Událostí týdne byly samozřejmě volby ve Spojeném království, které drtivým vítězstvím Borise Johnsona prakticky stvrdily brexit do 31. ledna podle stávající dohody. Toto, podobně jako dočasný smír mezi USA a Čínou, nicméně trhy do kurzu koruny evidentně promítly již dříve a reakce tak byla velmi omezená.

V nadcházejícím týdnu budeme vyhlížet hlavně předstihová data z USA a indexy sentimentu z eurozóny. Ta americká by měla potvrdit pokračující přesvědčení, že tamní dobrá ekonomická situace bude i nadále pokračovat, čímž se dále prohloubí přesvědčení finančních trhů, že neexistuje urgentní důvod k zásahu ze strany centrální banky. Naopak v Německu i v eurozóně je situace již delší dobu napjatá a momentálně se nacházíme v situaci, kdy se trend může, ale nemusí zlomit. Několik náznaků naděje se v poslední době objevilo, ovšem podobně častá byla i zklamání. I proto mohou na trzích data tohoto týdne pohnout sentimentem, a to v případě, že se jedním nebo druhým směrem vychýlí od předpokladů.

Ve středu dojde i k letos poslednímu měnověpolitickému zasedání České národní banky. Navzdory výše zmíněné české inflaci nelze předpokládat, že by došlo v bankovní radě k výraznému posunu v názorech. ČNB sice uznává, že je česká inflace poněkud vyšší, než by bylo z jejího pohledu žádoucí, nicméně ani případné zvýšení sazeb by se v ekonomice neprojevilo dříve než na horizontu zhruba jednoho roku. Tou dobou by se ovšem v Česku měl vlivem ekonomického zpomalení a nízké importované inflace růst cen snížit do blízkosti cíle bankéřů i bez jejich přičinění. Posledním očekávatelným posunem v kurzu koruny tak letos pravděpodobně bude každoroční efekt rezolučního fondu, který na chvíli kurz vychýlí směrem k slabším úrovním.

Autor: Vít Hradil, analytik Raiffeisenbank