Ani dva týdny po zasedání bankovní rady ČNB, na kterém došlo ke zvýšení základní úrokové sazby o 25 bazických bodů, se česká měna zhodnocení vůči euru nedočkala. Naopak, pokud vůbec k nějakému pohybu došlo, pak nepatrně směrem k oslabení. Kladný úrokový diferenciál mezi ČR a jejím okolím tak v současné době evidentně nehraje zlomovou roli.

Relativní netečnost k domácímu vývoji koruna potvrdila i dnes ráno. Inflace za duben dosáhla hodnoty 2,8 %, čímž překvapila analytiky, nikoliv však korunu, která zareagovala pouze marginálním oslabením.

Je čím dál více zřejmé, že kurz koruny, podobně jako i dalších regionálních měn střední a východní Evropy, je ovlivňován spíše externím faktory. Mezi ty lze primárně zařadit vyjednávání nové obchodní dohody mezi USA a Čínou, jež v poslední době začínají vykazovat znaky argentinské telenovely. Po krátkém období globální úlevy, kdy trhy uvěřily, že s koncem minulého týdne dojde k definitivnímu usmíření, odjistil prezident Trump uprostřed jednání „granát“ nenadálého zvýšení dovozních cel na čínské zboží a k dobru přihodil i pohrůžku uvalením dalších cel.

V této atmosféře odjela čínská delegace z Washingtonu bez dohody, bez termínu dalšího jednání, zato s příslibem odvetných opatření. Konflikt dvou ekonomických supervelmocí má potenciál spuštění globální recese a na takové riziko není česká koruna (měna malé a otevřené ekonomiky) dostatečně bezpečným přístavem. Ještě horší by pro ni bylo, pokud by Trump v příštím kole namířil svůj celní minomet i na EU, jak v nedávné době vyhrožoval. K této možnosti by se prezident USA měl vyjádřit v příštích týdnech.

Autor: Vít Hradil, analytik Raiffeisenbank