Česká měna, stejně jako ostatní měny regionu, zaznamenala úspěšný týden, během kterého stačila posílit z počátečních EUR/CZK 27,66 o celých 40 haléřů. Svůj podíl na tom měly hlavně předstihové ekonomické indikátory, které v souladu s postupným uvolňováním pandemických restrikcí přinesly naděje na postupný návrat k normálu.

Šlo o dnes zveřejněný IFO index, či německý ZEW index, který sice v hodnocení současné situace pochopitelně nadále zůstává v hluboké propasti, jeho složka očekávání ovšem vykázala nebývalý nárůst, který značí pevný optimismus na půlročním horizontu. Pomohl i růst evropských indexů nákupních manažerů a ukazatelů spotřebitelské důvěry. Navíc, české ceny průmyslových výrobců za duben poklesly méně, než se čekalo, což do budoucna značí menší dezinflační vlivy na spotřebitele, čímž se snižuje tlak na případné měnové uvolnění. Ostatně i členové bankovní rady ČNB dále mírní rétoriku ohledně jeho nutnosti.

V nadcházejícím týdnu se budeme muset obejít bez tuzemských dat, která v kalendáři chybějí. Z Evropy ve čtvrtek dorazí další měkké indikátory, tentokráte vyjadřující ekonomickou důvěru. Ta si v předchozím měsíci sáhla na historické dno a rozptyl odhadů květnového výsledku je značný. I proto je zde potenciál pro dopad do kurzu měny, jelikož sázky jednotlivých subjektů míří oběma směry. Pro korunu bude pochopitelně příznivější pozitivní překvapení, ovšem tým Raiffeisen Research se ve svém odhadu řadí spíše mezi skeptiky.

Dále se dočkáme z Evropy i z Německa prvních odhadů květnové inflace. Ta se v obou případech pohybuje nepříjemně nízko, nicméně od ECB nečekáme bezprostřední reakci a i trh si je velmi dobře vědom, že její měnověpolitický potenciál je již téměř vyčerpaný. Nepředpokládáme proto výraznější dopad na kurz EUR/CZK. Z USA koncem týdne dorazí Fedem sledovaný indikátor inflace, tedy PCE deflátor. Na rozdíl od Evropy by jeho nečekaně nízká hodnota mohla posílit spekulace na zásah centrální banky, a tudíž působit proti dolaru.

Autor: Vít Hradil, analytik Raiffeisenbank