ČNB nedávno jednala o otázkách finanční stability a v polovině prosince zveřejní Zprávu o finanční stabilitě. Jaká hlavní zjištění tato publikace přináší? 

Hlavním sdělením podzimní Zprávy o finanční stabilitě je, že český finanční systém zůstává odolný vůči případným nepříznivým šokům, což je dáno zejména tím, že banky disponují dostatečným kapitálovým i likviditním polštářem a udržují si solidní ziskovost. Cyklická rizika se sice mírně zvýšila, ale zůstávají pod kontrolou. Sazbu proticyklické kapitálové rezervy jsme proto ponechali na 1,25 %, její výši jsme s kolegy z bankovní rady vyhodnotili jako dostačující. Co se týče nastavení úvěrových ukazatelů, závazné limity dle zákona se nezměnily, horní hranice úvěrového ukazatele LTV setrvává na úrovni 80 % a 90 % pro žadatele mladší 36 let, horní hranice ukazatelů DTI a DSTI zůstaly deaktivované. Nicméně upozornili jsme na rostoucí podíl hypotečních úvěrů poskytovaných na investiční nemovitosti. Vnímáme, že by to v budoucnu mohlo přispět k prohloubení rozsahu systémových rizik, proto jsme se s účinností od 1. dubna 2026 rozhodli bankám doporučit, aby pro investiční byty vyžadovaly přísnější limity úvěrových ukazatelů LTV 70 % a DTI ve výši 7.

Jaká rizika aktuálně ČNB vidí pro tuzemské banky? Je něco nového na obzoru? Přece jen o geopolitických problémech se mluví déle, inflace se zdá být pod kontrolou. Celkově se situace zdá být klidná.

Hlavním zdrojem rizik pro finanční stabilitu i nadále zůstává globální politická a ekonomická nejistota, spojená zejména s obchodní politikou USA a pokračující válkou na Ukrajině. Přestože v oblasti tzv. obchodních válek došlo k určité stabilizaci, která přispěla ke zklidnění finančních trhů, prostředí zvýšené nejistoty znesnadňuje investiční rozhodování firem i domácností a mohlo by vést ke zpomalení ekonomické aktivity v ČR. V delším výhledu pro ČR a řadu dalších evropských zemí přetrvávají rizika související s postupnou ztrátou konkurenceschopnosti. Současně se v některých zemích zhoršují vyhlídky veřejných financí a globálně se zužuje fiskální prostor pro případnou reakci fiskální politiky na nepříznivý vývoj. Současný stav českých veřejných financí – jakkoli je k němu řada ekonomů kritických – s deficity okolo 2 % HDP a dluhem pod 45 % HDP je v tomto ohledu výhodou.

Když je řeč o rizicích a jejich dopadech – jak by se tuzemské banky vyrovnaly se zhoršením ekonomické situace, způsobeným např. materializací některého ze zmíněných rizik?

Výsledky provedeného zátěžového testu s pětiletým časovým horizontem ukazují, že ani při naplnění předpokladů našeho nepříznivého scénáře, který počítá např. s kumulativním propadem reálného HDP téměř o 14 %, nárůstem míry nezaměstnanosti nad 10 % nebo mírným poklesem cen obytných nemovitostí od roku 2027, by na úrovni celého bankovního sektoru nedošlo k využití kapitálových rezerv. Vysoká odolnost sektoru i v silně nepříznivých podmínkách je dána zejména robustními výnosy plynoucími z rozsáhlých úvěrových portfolií při udržení solidní úrokové marže a vysokými objemy držených domácích státních dluhopisů. Na individuální úrovni by pak dvě systémově nevýznamné banky se specifickým obchodním modelem mírně prolomily celkový kapitálový požadavek pilíře 1 a 2, jeho doplnění by vyžadovalo kapitálovou injekci ve výši 2 miliard korun.

Jaký je ale podle ČNB ten nejpravděpodobnější vývoj české ekonomiky?

Aktuální prognóza, představená v podzimní Zprávě o měnové politice, pro letošní a příští rok počítá s růstem HDP mírně pod 2,5 %. Tahounem ekonomiky zůstane spotřeba domácností, a to díky růstu mezd. Postupně se pak přidají také soukromé fixní investice. Inflace se v příštím roce bude nacházet poblíž našeho dvouprocentního inflačního cíle. Jádrová inflace bude zvýšená, nicméně zůstane v tolerančním pásmu, tedy pod 3 %. Na trhu práce pak očekáváme, že nezaměstnanost v nadcházejících měsících ještě nepatrně vzroste, poté by ale měla začít klesat. Mzdový růst bude postupně zvolňovat, přesto však dynamika mezd z dlouhodobého hlediska zůstane zvýšená. Prognózu mzdového vývoje přitom potvrzují aktuální čísla statistického úřadu, podle nichž se průměrná nominální mzda ve třetím čtvrtletí meziročně zvýšila o 7,1 %. Reálné mzdy po očištění o inflaci rostly o 4,5 %. V obou případech je to jen o 0,1 procentního bodu nad naší podzimní prognózou.

Bankovní rada snížila úrokové sazby naposled letos v květnu, od té doby je dvoutýdenní repo sazba na úrovni 3,50 %. Je tedy cyklus snižování sazeb u konce?

Nejpravděpodobnější scénář je dle mého názoru ten, že měnověpolitické sazby ještě po určitou dobu zůstanou na současných úrovních. Zároveň však nejsem v tomto názoru jakkoli uzavřen a považuji za nutné zůstat flexibilní a být připraven pružně reagovat na vývoj v ČR i v zahraničí. Osobně si dovedu představit scénář, v němž úrokové sazby ještě snížíme – např. pokud by hospodářský růst našich hlavních obchodních partnerů zaostával za prognózou. V tomto duchu byl ostatně zpracován alternativní scénář podzimní prognózy simulující možný dopad pozdějšího oživení hospodářského růstu v Německu. Stejně tak je možné, že příštím krokem bude zvýšení sazeb z důvodu silnějších proinflačních sil, například silnějšího a dlouhodobějšího mzdového růstu. Možnou reakci centrální banky při takovém vývoji ukazuje alternativní scénář vyššího růstu mezd. Jak jsem již ale řekl – nejpravděpodobnějším scénářem se mi nyní jeví stabilita sazeb. Na ponechání sazeb na 3,5 % na posledních měnových jednáních byla v ČNB poměrně široká shoda, nejen napříč bankovní radou, ale také expertním aparátem. Trajektorie sazeb modelu je jedna věc, ale ta nemůže plně reflektovat veškerá rizika a nejistoty, proto se expertní aparát a jeho měnové doporučení pro bankovní radu může od modelové trajektorie sazeb také odlišovat.