Negativní výsledek hospodaření ČNB za loňský rok byl tažen několika faktory. Jednak za ním stálo posílení koruny v závěru roku, což vedlo k vyšším kurzovým ztrátám z přecenění devizových rezerv, jelikož při silnější koruně je korunová hodnota devizových rezerv (tj. zahraničních aktiv) nižší. Například ještě koncem listopadu minulého roku byla centrální banka v průběžném zisku téměř 50 miliard korun.  Zatímco koruna na konci roku 2020 se pohybovala kolem 26,2 Kč za euro, na konci roku loňského to bylo již mírně pod 24,9 korun za euro. Zhruba 60 % devizových rezerv je alokováno v eurech, tzn. že jen uvedený efekt přecenění rezerv z eur vytvoří ztrátu přes 100 miliard korun. Rezervy jsou sice alokovány i v měnách, vůči kterým koruna meziročně oslabila, jejich váha je však menší (americký či kanadský dolar). 

Dalším faktorem dopadajícím negativně do hospodaření ČNB je stahování vysokého objemu likvidity v rámci provádění měnové politiky za vyšší repo sazbu. Likvidita ve finančním sektoru narostla o 2 biliony intervencemi ČNB z let 2013-2017 a celkově se pohybuje kolem  2 800 miliard korun. V pozitivním směru pak působil příznivý vývoj akciových indexů, ve kterých má ČNB investovanou část svých devizových rezervy. Ty za celý loňský rok rostly dvouciferným tempem, a ačkoli v nich ČNB má investováno kolem 15 % portfolia, byly významným tahounem výnosů i při zohlednění kurzového vývoje.

Centrální banka vykázala rekordně vysoký zisk v předloňském roce, a to téměř 92 miliard korun, což bylo dáno příznivou kombinací vývoje na světových trzích. I přes tyto zisky zůstala centrální bance kumulovaná ztráta přes 37 miliard korun.  Ta se v posledních letech postupně snižovala, výsledkem hospodaření za rok 2021 se však opět prohloubí na zhruba 75 miliard korun a tento trend bude patrně pokračovat i letos.

Uvedený vývoj tak pravděpodobně na delší dobu uzavře debatu o možné převádění zisků ČNB do státního rozpočtu. To je sice dle legislativy možné, ale centrální banka musí mít nejdříve uhrazené ztráty z minulosti a ideálně vytvořený i určitý rezervní fond navíc. Je však legitimní vést debatu nad tím, jak velkou část z devizových rezerv mít alokovanou v investiční části s vyšším rizikem, ale s potenciálem vyšších zisků (ale i ztrát), a jakou část mít pak k dispozici ve velmi likvidních, ale málo výnosných aktivech.  

Centrální banka sice postupně plánuje zvýšit podíl investiční části portfolia na 20 %, je však otázkou, jaký podíl je optimální. Úmysl investovat větší část rezerv do rizikovějších instrumentů má své odůvodnění a může dlouhodobě zvrátit bilanci zisků a ztrát ČNB na pozitivní stranu, přináší však pro centrální banku další rizika, zejména reputačního charakteru, pokud by nepříznivý vývoj na trzích vedl k vysokým ztrátám ČNB a následnému zpochybňování její odbornosti.

Zdroj: ČBA