Ekonomiku držela při zemi, už podle očekávání, především spotřeba domácností brzděná vysokou inflací. Propad kupní síly obyvatel se přímo propsal především v nižších reálných útratách za služby, zatímco zboží dlouhodobé a střednědobé spotřeby si domácnosti pořizovaly v úvodu roku o něco více než ve čtvrtém čtvrtletí a částečně tak realizovaly odloženou spotřebu. Vzhledem k dřívějším propadům v jednotlivých segmentech však jde vlastně jen o velmi drobnou korekci. 

V každém případě, v úhrnu domácnosti reálně spotřebovávají o téměř desetinu méně než v období těsně před pandemií (přesněji o 9,2 %), a to už je docela jasným signálem uskromňování vyvolaném poklesem reálných příjmů i snahou o vyšší úspory.

Slabší byly v úvodu roku i investice, a to především v důsledku pokračujícího útlumu bytové i komerční výstavby. Přesto alespoň strojní investice byly i tentokrát v plusu, hned vedle nákupů dopravních prostředků, které v nedávné době klesaly kvůli jejich nedostatku na trhu.

Za to že ekonomika neskončila opět v recesi, vděčí především zahraničnímu obchodu. Díky exportně orientovanému průmyslu – především automobilového a elektrotechnického – se podařilo zvyšovat vývoz, zatímco dovoz tlumila nízká domácí poptávka.

Podobná čísla o vývoji domácí ekonomiky v úvodu roku zatím nijak významně nemění výhled pro rok letošní. Hlavní krátkodobou překážkou dál ještě zůstává inflace, rizikem zase slabší růst německého hospodářství. Přesto by za celý letošní rok mohla česká ekonomika skončit v mírném plusu, který by ji mohl konečně už vrátit na úroveň před začátkem pandemie.