To koneckonců potvrzuje pohled na svižný hospodářský růst Maďarska, který ve třetím kvartále meziročně akceleroval na 5 % a byl tak vůbec nejrychlejší v celé Evropské unii. Polská ekonomika sice v meziroční dynamice růstu mírně zpomalila, se 4 % byla nicméně i tak hned druhá za Maďarskem. Česká ekonomika si naproti tomu udržuje relativně stabilní tempo růstu okolo 2,5 % již od poloviny roku 2018, a tak jediné vyložené zklamání představuje výsledek Slovenska, na které doléhá nejintenzivněji propad automobilového průmyslu (růst zpomalil z 3,7 % v prvním kvartále až na 1,3 % ve třetím).

Přestože prozatím nemáme k dispozici detailní data, máme za to, že hlavním motorem růstu byla napříč regionem opět domácí poptávka. Negativní dopad průmyslové recese v Německu, která se již promítá ve zpomalení průmyslu také v zemích střední Evropy, tak pomáhá tlumit zejména silná spotřeba domácností. Ty těží z přetrvávajícího napětí na trhu práce, rekordně nízkých úrovní nezaměstnaností a rostoucích mezd. V případě premiantů Polska a Maďarska pak hraje nezanedbatelný vliv také mohutné čerpání evropských fondů (až 2 % HDP ročně).

Náš výhled na region zůstává nadále pozitivní, byť jeho další vývoj bude úzce spjat právě s vývojem v Německu. I přes relativní odolnost by totiž bylo naivní čekat, že by země Visegrádu zůstaly zcela imunní vůči déle trvajícím problémům svého hlavního obchodního partnera. Jinak řečeno, čím déle zůstane Německo „nemocným mužem Evropy“, o to těžší úkol bude udržet solidní růstovou dynamiku napříč regionem.