Pokud se na inflaci podíváme z delší perspektivy, tak v ČR za posledních pět let vzrostly ceny o 40 %. Byl to čtvrtý nejrychlejší růst cen, za kterým stojí především prudce se zvyšující náklady na bydlení. Ceny ovšem rostly v podstatě napříč ekonomikou, rekordmanem je ČR pouze v případě oblečení, které zdražilo o polovinu, a v případě hotelů (+58 %). K rekordu však nemáme daleko ani v případě restaurací, kde jsme se zvyšováním cen hned druzí za Maďarskem.

Mimochodem pět zemí s vyšší inflací, než má ČR, je v eurozóně, takže omílaný příběh o protiinflačním euru zdá se až tak neplatí. V eurozóně skončila meziroční inflace mírně nad cílem ECB (2,4 %). Ale ani to není tak úplně výhrou, protože jádrová inflace stále neklesá (2,7 %) a ceny služeb rostou o 4 %. Podobně jako v ČR se inflace přestěhovala do služeb a zatím nemá žádnou tendenci slábnout. Při rostoucí poptávce se u služeb stává zákazník vůči inflaci překvapivě netečný.

ECB si však nejspíš inflaci vyhodnotí jako uspokojivou a bude se dál snažit snižovat úrokové sazby ve víře, že tím podpoří stále ještě anemický ekonomický růst. Otázkou je, zda je problém evropského „nerůstu“ až tak jednoduchý.