Dvoucifernému růstu nemovitostí na bydlení musí kromě ČR čelit i Irsko, Portugalsko, Maďarsko a Nizozemí. Na druhé straně žebříčku zůstává nadále Itálie, kde byty zlevnily ve třetím čtvrtletí loňského roku o necelé procento. V žádné další zemi EU už ovšem nemovitosti nezlevňují. 

I když meziroční čísla za ČR jsou velmi vysoká, na mezičtvrtletních tempech je vidět, že růst cen už začíná pozvolna zpomalovat. To samé ovšem nelze říct o výsledcích za celou EU nebo eurozónu. Tam naopak dochází k akceleraci, i když tempo zdražování nemovitostí je stále ještě nesrovnatelně nižší než v ČR. 

Rostoucí ceny nemovitostí napříč Evropou jsou především důsledkem extrémně uvolněné politiky ECB, založené na masívním tisku nových eur a negativních úrokových sazbách. Napříč eurozónou tak postupně roste ochota bank poskytovat úvěry na bydlení a současně i zájem spotřebitelů investovat do bytů a rodinných domů v časech nezajímavého úrokového zhodnocování úspor. 

Český příběh má určité podobnosti s tím evropským, nicméně ceny bytů žene nahoru především slabá nabídka, která zatím nedosáhla ani úrovně roku 2008, kdy ČR vstupovala do recese. Nových bytů je i nadále málo v důsledku administrativních překážek při přípravě výstavby, a tak vysoké ceny bydlení v ČR můžeme chápat i jako daň za zdejší byrokracii. 

Zatímco ceny nemovitostí budou v eurozóně ještě chvíli akcelerovat, v ČR by mělo tempo zdražování bytů už brzy výrazně zpomalit. Proč? Třeba z důvodu postupného nasycování poptávky, růstu úrokových sazeb nebo zpřísňování podmínek pro poskytování hypoték, které nastoluje ČNB. Rovněž lze sázet i na rychlejší rozjezd výstavby a vyprchání efektů jako je oblíbené AirBnb. Svoji roli nepochybně sehraje fakt, že část potenciální poptávky odpadne z důvodu faktické cenové nedostupnosti bytů.