Jak se vlastně celkově v posledních letech dodavatelsko-odběratelské vztahy změnily? Jak se změnilo vnímání rizika ze strany firem? A jaký význam má pro ING tuzemská pobočka? O těchto tématech a spoustě dalších jsme diskutovali právě s Andrewem Besterem.

V ING máte na starosti korporátní bankovnictví, která hlavní témata dnes nejvíce trápí velké a nadnárodní společnosti?

V průběhu roku 2022 bylo a i letos je hned několik velkých témat, která jsou pro firemní a korporátní klientelu zásadní. Jednalo se především o otázky spojené s inflací a s tím, jaký bude mít dopad na jejich byznys. Dále pak problémy s budováním dodavatelsko-odběratelských řetězců a v neposlední řadě jsou pro firmy zásadní také environmentální témata. Zároveň velký vliv měla i geopolitická rizika a napětí, jež způsobila, že dnes lidé nahlížejí na riziko jinak – berou ho více v potaz. Naší rolí jako banky je pomoct našim klientům tyto problémy řešit a provázet je tímto nelehkým prostředím.

Pojďme se na ty problémy podívat postupně a začněme s dodavatelským řetězcem. Co se jeho týče, jak nový standard v této oblasti ovlivnil způsob, jakým v ING děláte korporátní bankovnictví?

Téma dodavatelsko-odběratelských řetězců je výrazné už několik let, nicméně je pravda, že v poslední době zájem o něj opravdu graduje. Klienti hledají zejména nové možnosti, jak získávat své zdroje, což právě způsobila nejistota ohledně jednoho primárního dodavatele, kterou jsme viděli v posledních měsících. Tyto problémy souvisí především s tím, že jsme v jisté fázi deglobalizace, díky které se dnes firmy poohlížejí po alternativních zdrojích, stejně tak jako je zajímá, odkud dané zdroje jsou. Právě toho jsme jakožto mezinárodní banka, která působí ve 40 zemích, svědky téměř každý den. Firmy se na nás obracejí s tím, jak financovat nové dodavatelsko-odběratelské řetězce a zároveň jak zajistit jejich bezpečnost. Tyto otázky začaly už v době covidu a eskalovaly s válkou na Ukrajině. Společnosti zkrátka a dobře potřebují jistý backup a bezpečí.

Takže pokud správně rozumím, zatímco dříve měly firmy vztahy primárně s jedním dodavatelem, dnes hledají alternativy. Je to tak?

Přesně tak, a právě to vidíme jako mezinárodní banka, což je náš velký benefit. Klienti po celém světě s námi řeší tyto problémy. Naší rolí je tyto řetězce zabezpečit, zajistit jim správný finanční produkt a následně i financování. Tyto požadavky vidíme opravdu všude a týkají se i situací, kdy firma chce vybudovat továrnu či umístit novou pobočku. Zároveň jelikož patříme mezi tři největší banky na světě, které zajišťují komoditní obchody, spousta našich aktivit se týká právě této oblasti. V tomto směru musíme zajistit, že když firma chce nějakou komoditu koupit, tak ji dostane ve správný čas, na správném místě, bude doručena v pořádku a platba proběhne hladce a bez problémů. Takto firmám pomáháme každý den.

Když zmiňujete ty komodity, máte na mysli i energie? Jak se podle vás trh s energiemi proměnil?

Ano taky. V posledních 18 měsících jsme právě na trhu s energiemi mohli vidět velmi silnou volatilitu, která byla způsobena právě nedostatkem alternativ v rámci dodavatelského řetězce. Evropa musela začít hledat plyn v jiných zemích. V této oblasti také pomáháme. Radíme, jak diverzifikovat energetické zdroje z různých částí světa a jak tyto dodávky financovat. Také proto jsou například naši klienti velmi aktivní v rámci přechodu na LNG.

Který trh by mohl nahradit Rusko?

Značný podíl našich obchodních aktivit je právě na území Spojených států, proto také to LNG. Klienti řeší, jak vybudovat LNG terminály, které umožní tento druh plynu přijímat. Spousta evropských zemí je dnes v této oblasti velmi aktivních, což byla mimo jiné jedna z hlavních našich aktivit v loňském roce – pomáhat s financováním LNG terminálů. Když bych se měl podívat pak konkrétně do Česka, tak tady klientům radíme a diskutujeme s nimi témata spojená s energetickou transformací.

Zmínil jste LNG a Spojené státy, myslíte si, že je reálné, aby se LNG stalo plnohodnotným zdrojem plynu v Evropě?

Podle mého názoru to právě souvisí s těmi alternativními zdroji energie a tím, co se stalo. Jednotlivé státy se dnes opravdu masivně snaží o to, aby LNG přijímat mohly. Příkladem v tomto směru je třeba Německo nebo Nizozemsko. Nicméně, samozřejmě vše se děje se zpožděním. Tento trend bude podle mě pokračovat a lidé budou po tom, co se stalo na Ukrajině, stále hledat alternativní zdroje energie a právě to bude tlačit na energetické dodavatelsko-odběratelské řetězce. Na druhé straně zemní plyn pomáhá překlenout rozdíl mezi rostoucí celkovou poptávkou po energii a omezenou dostupností dodávek energie z obnovitelných zdrojů.

Liší se k obnovitelným energiím postoj mezi východní a západní Evropou?

Řekl bych, že různé země jsou, co se týče financování obnovitelných zdrojů energie, v různých fázích pokročilosti. A jak cestuji napříč Evropou, tak pozoruji, že to zaměření na obnovitelné zdroje energie je stále intenzivnější všude. Nicméně souvisí to vždy s vyspělostí dané země a přístupem vlády. Upřímně mě ani nenapadá trh, kde by aktivity v tomto směru oslabovaly. Naopak, země směřují k udržitelnosti. Jejich ambice je snižovat emise CO2 tak, aby se do roku 2050 staly uhlíkově neutrálními. Koneckonců, když se podíváte na Českou republiku dnes a před 30 lety, tak můžete vidět, že i ta udělala obrovský krok kupředu směrem ke snižování emisí, nicméně stále je čtvrtým největším emitentem CO2 na osobu v Evropě. Proto by nyní mělo Česko, pokud chce dohnat západní země, na změnách pracovat trochu usilovněji a rychleji. Tak si zajistí, aby mu neujel vlak. Co se týče pak samotných společností, které jsou mnohdy pobočkami nadnárodních firem, jsou inspirovány svými matkami v zahraničí. Právě ty mají pro udržitelnost různé ukazatele, KPI atd. Například v cementárenském průmyslu, kde se na to skutečně soustřeďují. A vůbec můžu říct, že udržitelnost je globálně velmi významné téma. Vidíme, že firmy se snaží směřovat k tomu, aby byly uhlíkově neutrální, a ačkoli tento přístup dnes není výsada či výhoda, jak tomu bylo dříve, je to pro firmu nutnost, aby přežila. Protože tak jak velké firmy hledají alternativní zdroje energií, chtějí mít udržitelné i své dodavatele.

Ten tlak na zelenou je evidentní a do jisté míry i nutný, na druhou stranu ale právě přechod na zelenou energii způsobil zčásti i vysoké ceny energií (odstavovaly se jaderné a uhelné elektrárny v EU) a v podstatě i rozevírá nůžky mezi bohatými a chudými. Jak vnímáte tento problém?

Podle mého názoru právě v této oblasti je nutná strategická vize. Vědět, co se v energetice děje. Je pravda, že z krátkodobého hlediska mohou být nové technologie drahé, ale rozhodně jsou více udržitelné pro planetu a pro její dlouhodobý chod. V tomto směru je ale zásadní role vlády, která by měla postavit nějaký most mezi těmito technologiemi a jejich adaptací. Měl by zde být mechanismus, který dokáže pracovat s vysokými cenami energií, a v případě problémů by vláda měla zakročit, jako když třeba zastropovala ceny energií. My jako bankéři toto téma s firmami a vládami diskutujeme neustále. Ať už se jedná o financování solárních panelů pro vytápění domů, či budování velkých větrných elektráren, nebo právě diskutované LNG terminály. Nicméně je třeba si uvědomit, že ta změna nenastane ze dne na den a něco bude stát. 

Je možné, že by došlo ke změně v rámci trhu s energiemi?

Pokud se podíváme na to, co se na trhu s energiemi stalo v uplynulých 18–24 měsících, tak je bezpochyby, že trh byl extrémně volatilní. Tato volatilita byla však způsobena nepředvídatelností spojenou s válkou a vysokou poptávkou. Po zimě se ale tato nejistota uklidnila a volatilita snížila, i když je tu stále. Také proto je důležité opět mít více zdrojů energie, právě ty totiž zajistí, že cena nebude tolik volatilní. Domnívám se proto, že přechod na udržitelnější zdroje energie je nevyhnutelný a neodvratný.

Doposud jsme se bavili o udržitelnosti, ale poměrně zásadní témata jsou také social a government. Jak důležitá jsou pro ING?

ING jakožto zaměstnavatel, který působí ve 40 zemích a má 65 tisíc zaměstnanců, bere otázky social i government velmi vážně. Věnujeme se poměrně aktivně finančnímu vzdělávání, máme téměř 30procentní zastoupení žen v managementu atd. To jsou ale interní záležitosti. Co se týče ESG přístupu jako celku, jsou důležité i ty externí, kdy našim klientům poskytujeme poradenství v rámci celého ESG procesu. Pracujeme s nimi na ESG rámcích, plánech a cílech, přičemž všechny oblasti, jak E, tak S i G, jsou důležité jak pro nás, tak i pro naše klienty. Z toho, co vidím v různých firmách po světě, pak mohu říct, že ale nejsme výjimky. ESG je významné téma prakticky v každé velké společnosti a je dnes součástí skoro každé vážné diskuse, která se vede v rámci seniorního managementu.

Když jste zmínil předtím ty zahraniční pobočky – Česká republika je země, která má skvělou geografickou polohu, nicméně spousta zahraničních firem má problém sem přenést své IT centrum nebo lokální centrálu. Jaká kritéria jsou vlastně pro firmy zásadní, když dělají tato strategická rozhodování, kdy a kde co postavit?

Řekl bych že roli hraje hned několik kritérií. Tím prvním a dle mého názoru hlavním je přístup na velké trhy z lokálního trhu, kam chtějí jít. Dále pak je důležitá kvalita a vzdělanost pracovní síly a zároveň schopnost kvalitní lidi nalákat. Třetím faktorem je i regulatorní režim v dané zemi, zda je přívětivý pro to, aby tam investoři investovali svůj kapitál. Důležitá je pak i vládní stabilita. Investoři musejí mít pocit, že prostředí, do kterého investují, zůstane stejné a nebude se často měnit. Právě to může zajistit vláda. Ale řekl bych, že v dnešní době se jednotlivé země a vlády předhánějí v tom, aby investory nalákaly, a nemyslím si, že by Česko bylo výjimkou.

Říkáte, že Česko není výjimkou, ale ty firmy sem zas tolik nechtějí. Čím to tedy je? Vysokým zdaněním, které je třeba vyšší než v Irsku, což je prakticky sídlo mnoha velkých nadnárodních firem, které chtějí mít přístup do Evropy? 

Každá vláda dělá fiskální rozhodnutí podle svých potřeb. Ale jak jsem už říkal, když vezmete v potaz balíček toho, co investoři zohledňují, rozhodně se nejedná jen o výši daní. Roli hrají právě i další faktory a je to takový mix všeho dohromady. Každá země dnes však soutěží o investiční kapitál a je na ní, aby vytvořila takové podmínky, které investorům umožní jejich investice škálovat. To je zásadní zejména pro velké nadnárodní společnosti, které už při budování nové pobočky plánují, jakým směrem se bude vyvíjet jejich byznys.

Je tedy něco, co Česko z těch komponent postrádá?

To si nemyslím. Podle mého názoru je zde dokonce i hodně zahraničních společností a jejich poboček. Rozhodně je pravda, že Česká republika má skvělou geografickou polohu v srdci Evropy, zároveň velmi nízká nezaměstnanost na 2,6 procenta ukazuje na silný a kvalifikovaný trh práce – což jsme koneckonců poznali i my, když jsme hledali lidi. Ale jak jsem řekl, jsou i další složky, které hrají důležitou roli, a záleží na preferencích každé firmy.

Dalším problémem, který firmy trápí a který jste zmínil na začátku, je inflace, která tlačí nahoru úrokové míry. Jak velký problém je to pro vaše klienty? A dotklo se to nějak vašeho úvěrového portfolia?

Vyšší úrokové míry mají vliv jak na naše náklady, jelikož platíme vyšší úroky na klientských vkladech, ale zároveň i na výnosy, protože můžeme půjčovat s vyššími maržemi. Obecně se pak dá říct, že vyšší úrokové sazby jsou pro banky pozitivní a banky jsou v nich profitabilnější. Zejména pak banky v eurozóně, kde dlouhou dobu byly úrokové sazby negativní, což není normální. Pro klienty samozřejmě vyšší sazby znamenají vyšší náklady, tudíž zpravidla o financování více přemýšlejí. Nicméně myslím si, že právě teď současné sazby firmy dokázaly absorbovat, což dokazuje i naše portfolio. Když se na něj podívám, klienti akceptují vyšší náklady a nemají s tím problém. To je dobré znamení, jelikož pomalu vidíme, že inflace oslabuje ve většině částech světa, a tudíž i úrokové sazby dosahují svého vrcholu. V Evropě nejspíš ještě nějaké zvýšení přijde, ale nebude toho už tolik. Na druhou stranu si nemyslím, že se dostaneme k sazbám, na jaké jsme byli v posledních letech zvyklí. Nový normál bude podle mě vyšší. Nicméně také inflace je spojena s mnoha problémy z minulosti, jako jsou například už diskutované ceny energií, takže jsem i já sám zvědavý na to, jak se bude situace dál vyvíjet a jak se jí celý systém přizpůsobí. Co mohu ale konstatovat, je fakt, že za svou 30letou kariéru nepamatuji v Evropě tak vysoké sazby, jako jsou dnes.

Už jste to nakousl, je poměrně zajímavé, že ačkoli jsou sazby vysoko a nejspíš i dlouho budou, zdá se, že firmám to nevadí. Čím to?

Je to zajímavé, ale zdá se, že lidé i firmy si prostě zvykli. Nicméně je pravda, že velké firmy si aktivně zajišťují úrokové sazby a snaží se řídit úrokové náklady v čase. Zároveň je pozitivní, že bankovní systém funguje prakticky normálně. Nezažil žádný výrazný stres, jako tomu bylo třeba v roce 2008. Díky tomu úvěrové kanály fungují bez problémů a peníze mohou téct hladce systémem.

Na začátku jste ještě zmínil deglobalizaci. Je zajímavé, že když jsem se nedávno bavila s Marcem Merlinem ze Citi, tak ten spíše mluvil o reglobalizaci. Jak vlastně vnímáte tuto deglobalizaci?

Co vidíme, je skutečnost, že firmy přehodnocují své globální strategie a zejména již zmiňované dodavatelsko-odběratelské řetězce. Dívají se více na rizika a chtějí procesu více porozumět. Sledují strategicky slabá místa a hledají alternativy, jak je lépe zabezpečit. Také proto se snaží mnohdy o vybudování regionálního řetězce. Mluví se například o Čína + 1, Indie + 1 strategii atd., kdy hlavním dodavatelem je jedna hlavní země, ale v záloze máte dalšího, bližšího.

Dá se tomu rozumět tak, že společnosti přesouvají některé své továrny blíže centrále?

Ano, takové přibližování se prakticky děje všude. Nemusí se jednat o přiblížení přímo do stejné země, ale aspoň do stejného trhu. Takto firmy zajistí, že mají strategické možnosti pro to, aby se zásobovaly v jakékoli situaci. Právě i o tom hodně mluvíme s klienty napříč všemi zeměmi, kde působíme. Spousta podobných aktivit je koneckonců také v České republice.

Když zmiňujete Českou republiku, jak významný je pro ING český trh?

Velmi důležitý, a to hned z několika důvodů. Jelikož jsme tady již 30 let, tak zde máme silné vztahy jak s velkými společnostmi, tak i velkými bankami, které v České republice působí. Zároveň se zde staráme o dceřinné firmy našich velkých zahraničních klientů, což je nezbytný servis v rámci naší nadnárodní sítě poboček ING.

Nakousl jste těch 30 let. Letos tedy máte v Česku výročí. Je něco, co byste rád k této události do časopisu vzkázal?

Určitě. Velmi rád bych poděkoval jak našim klientům za jejich loajalitu, tak i všem kolegům za skvělou práci, kterou tady v Česku odvádějí, a doufám, že nám tento elán vydrží dalších 30 let.